Srpen 2017

Ptáček se stříbrnými pery aneb Co mě zrovna napadlo

15. srpna 2017 v 10:26 | Chie |  Příběhy
Zdravím, dlouho jsem se neozvala - není moc času a ani nálada psát něco delšího. Občas mě to ale chytne a tak napíšu nějakej kousek. Nahromadím na "papír" myšlenky, co mám zrovna v hlavě. A tady je jedna z nich.


KOLTIM
Poletoval kolem mě. Létal okolo a jak tak rychle třepetal křídly, vlající vlasy mě lechtaly v obličeji. Byl šťastný. Nikdy jsem ho ven nepouštěla na tak dlouho, protože čím častěji létal, tím rychleji stárnul. Koltimové jsou už prostě takoví. Ten, co poletoval kolem mě, měl nádherná tmavě modrá křídla protkaná jemnými stříbrnými pery, takže když jimi třepotal ve vzduchu, stříbrný prášek odlétal všude okolo a hromadil se na zemi. Můj malý ptáček se na mě díval černýma očima usazenými na hlavě barvy světlého kovu. Po asi hodině letu se jako obvykle vrátil ke kleci, ale tentokrát byla její dvířka zavřená. Tentokrát se můj malý opeřený kamarád do klece nevrátí. A už nikdy jindy. Přišel jeho čas, a já mu dala příležitost zemřít nespoutaně. Ještě chvíli kolem mě poletoval, teď už mnohem klidněji a rozvážněji, jako by ho už opouštěly síly. A pak pomalu přestal mávat křídly a snesl se mi do dlaně. Sklopila jsem hlavu, podívala se na něj a slza, která mi unikla z oka, dopadla vedle něj. Byl konec, ale přesto se tu někde rýsoval život. V kleci byla schovaná tři malá stříbrná vajíčka, ze kterých budou po vylíhnutí stejně krásní koltimové, jako byla jejich matka.