Vkodlak 3. díl

5. března 2017 v 11:01 | Chie |  Vlkodlak




Nov. Období, kdy mohou klidně spát obyčejní lidé i vlkodlaci. Leanor vlastně jiného vlkodlaka neznala, ale byla si jistá, že je jich víc. Ddette neměl žádné přátele, nebo jí je alespoň neukázal. Nikdy nad tím moc nepřemýšlela, ale něco jí říkalo, že existují i další lidé, kteří se o úplňku proměňují. Ddette nemohl být jediný, nemohl být sám…
To odpoledne se Leanor procházela po trzích a užívala si všech těch vůní, které se kolem ní linuly. Chtěla na chvíli zapomenout na to prokletí, na to, že každý úplněk musí trávit mimo svůj domov, aby byla v bezpečí. Připadalo jí to tak absurdní, že se bezděky usmála.
"Copak, slečno, čemu se smějete?" oslovil ji náhle někdo.
Když zvedla hlavu, rty se opět proměnily v tvrdou čárku. Stál před ní muž v tmavých kalhotách a kožené vestě. Na hlavě měl kulatý klobouk, který mu zpola zastiňoval obličej, a jeho oči mizely ve tmě. Leanor si přesto nemohla nevšimnout podezíravého pohledu, který na ni vrhal.
Lovec.
Lovec?
Ddette jí o nich povídal. Loví je. Vlkodlaky. 'Snaží se svět dělat hezčím místem' smával se. Ona ale věděla, že se v duchu nesměje, jenom ji nechtěl vyděsit. Ve skutečnosti to byli ostří a tvrdí muži bez pevného domova, cestovali od vesnice k vesnici, poslouchali povídačky místních lidí a hledali pravdu o pověstech.
Leanor se nadechla a nervózně si položila ruku na krk. Když zjistila, že je řetízek na svém místě, zhluboka se nadechla a napřímila: "Dnes je krásný den," odpověděla s co největší přirozeností, ale mužův pohled se nezměnil. On jenom lehce zaklonil hlavu a stín z klobouku se přesunul o něco výš, takže mohla Leanor zahlédnout jeho šedavé studené oči.
Lovec.
"Jste místní?" zeptal se.
"Ano."
"Ještě jsem vás tu neviděl. Taky tady bydlím. Obvykle ale dělám na farmě, máme totiž hodně koní…" rozpovídal se neznámý.
Má koně. Na farmě má koně! Potom už Leanor neslyšela, co říkal. Ze srdce jí spadl obrovský kámen. Byl to obyčejný muž, co měl statek a určitě i ženu a děti. Nemusela se ho bát. Nebyl to lovec. Ale jiný mohl být. Kdekdo z trhu mohl být lovcem, který chce sprovodit ze světa jejího Ddetteho. Takže se vlastně musela bát. S ním byla tak silná, cítila, že Ddette potřebuje její podporu a sílu. Sama ale byla zranitelná, nervózní a nápadná. Tehdy v lese, když ho potkala, se vůbec nebála. I když před ní stálo nebezpečné divoké zvíře, ona věděla, že ho zkrotí. Cítila, že se ho nemusí bát, a tak žádný strach necítila. Byla tam jenom ona, její život. Teď ale neměla strach o sebe, ale o něj. Vědomí, že vždy, když s ním není, může být v nebezpečí, pro ni bylo nesnesitelné. Ať si vezmou její život! Ale jej ať nechají být.
Odolávala touze ho navštívit, ale chtěla, aby se alespoň v této fázi měsíce - v novu - cítil jako obyčejný člověk. Kdyby k němu šla, zase by viděl tu velkou jizvu a znovu si připadal jako zrůda, a to nechtěla.

Tu noc, kdy se vůbec nebála, tu noc, kdy ho viděla poprvé, se stalo něco ještě před tím, než ho zkrotila. Když jí ujel autobus, rozhodla se zkrátit si cestu přes malý lesík, který lemoval město. Nikdy se v něm nikomu nic nestalo, takže nebyl důvod mít obavy. Ten večer se tam však něco stalo. Přesto, že se nebála, uháněla domů rychlým krokem. Pak před sebou najednou zahlédla pohyb. Nezastavila, ale naopak zrychlila, aby byla co nejdříve pryč. Něco ji však donutilo se ohlédnout. Její zrak spatřil něco velkého. Hnalo se to za jelenem, kterých bylo v hlubší části lesa plno. Leanor si uvědomila, že zřejmě sešla z cesty, protože na okraji se obvykle žádná zvěř neobjevovala. Ten velký stín, co pronásledoval nebohé zvíře, se najednou zastavil a prudce otočil hlavu. Svítivé žluté oči se zadívaly na Leanor.





original picture: http://evanira.deviantart.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Konan-chan Konan-chan | Web | 6. března 2017 v 22:27 | Reagovat

Čím dál tím zajímavější. Jsem zvědavá na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama