Vlkodlak 1. díl

28. února 2017 v 8:07 | Chie |  Vlkodlak

Příběh o nekončící lásce. O lásce, která je připravená překonat všechny překážky. O pocitech, bezútěšné touze i obavách.


Ležel v posteli a pozoroval spící Leanor. Spala tvrdě a klidně a potichu oddechovala. Pramínek dlouhých hnědých vlasů mnul mezi prsty. Pozoroval její nahou šíji a vzrušeně se usmíval. Ležel na boku a levou rukou si podpíral hlavu. Měl na sobě jenom staré otrhané rifle, které mu obepínaly tělo a zvýrazňovaly svalnaté nohy, vypracované dlouhým běháním po lese. Chodidla měl drsná a suchá, ruce hrubé, ale i přes to všechno bylo jeho tělo krásné. Prsní svaly se vypínaly ve vší kráse, široká záda sotva složil na půlku postele a vypracované ruce měly sto chutí obejmout spící Leanor.
"Měla bys jít," řekl tichým příjemným hlasem, když si všiml, že nespí a odhodil si z čela pramen vlasů.
"Už jsi zpátky?" usmála se Leanor, a protože k němu zatím ležela zády, otočila se. Pohlédla do jeho hnědých očí a spatřila tam to, co každé ráno, když se vrátil - horoucí lásku, ale zároveň strach a obavy.
Nečekala na odpověď a pokračovala: "Neboj se o mně," usmála se a její oči se zatetelily. Viděl v nich, že je šťastná a to mu dodávalo pocit klidu a jistoty. Nadzvedla se a políbila ho. Potom se pomalu posadila a prohrábla si vlasy.
On ji stále se zájmem pozoroval. Celou noc byl pryč, a i když byl teď unavený, na spánek ani nepomýšlel. Jeho oči přejížděly po jejím hebkém světlém těle a zapamatovávaly si každý jeho kousek. Leanor se zabalila do peřiny a vstala. Obešla postel a namířila do koupelny. Když na sobě ale ucítila jeho hladový pohled, zase se vrátila. V jeho náručí si připadala v bezpečí, i když moc dobře věděla, že právě jeho náruč je ta nejnebezpečnější. Došla k pelesti a opřela se o ni.
"Vážně bys měla jít," řekl vážně, ale nepřestával ji hltat pohledem.
"Ještě nechci," řekla Leanor, nadzvedla jedno dokonale vytrhané obočí, obešla postel a došla až k němu. Posadila se mu na klín a objala ho. On si ji přitiskl k hrudi a pevně ji stiskl. Pokaždé ji držel tak, jako by to mělo být naposled, s takovou láskou, vášní a mileneckou touhou, kterou dokáže dát najevo málokdo. Znovu ucítil vůni jejích vlasů, která mu projela celým tělem. Byla opojná a krásně sladká, jako jarní zahrada. Pohnul velkýma pevnýma rukama a opatrně Leanor položil na postel.
"Miluju tě, Ddette," řekla Leanor unášená opojnou touhou přitisknout se k němu a nikdy ho nepustit.
"Já tebe taky," zašeptal jí do ucha a začal jí něžně líbat krk.

Bylo už skoro poledne a oni byli stále v posteli. Leanor ležela v Ddettově náručí a on vdechoval její vůni. Cítila, jak se mu zvedá hrudník a jeho dech ji lechtal ve vlasech. Přitiskla se k němu a zavřela oči. Ucítila jeho rty na své tváři a v duchu se usmála.
Okolní svět jako by neexistoval. Vnímali jenom sami sebe a nic dalšího je nezajímalo. Aspoň takhle to viděla Leanor. Pro ni byl středem vesmíru Ddette. Milovala ho nade vše a byla ochotná pro něj udělat vše a to on věděl. Bylo nebezpečné tu s ním být, ale ona si to uvědomovala. Splácela mu tak jeho lásku. On ji nesměl milovat a i když se za to proklínal, nikdy nelitoval okamžiku, kdy ji potkal. Vždy, když si na něho vzpomněl, zamrazilo ho a na těle mu naskočila husí kůže.

Byl čtvrtek v noci, když se poprvé potkali. Leanor ujel poslední autobus, a tak se rozhodla, že půjde pěšky a zkrátí si to přes les. Procházela se známou přírodou, dnes večer však překrytou hustou tmou. Večer byl krásný, noc tichá, chladná, ale přesto se zdála bezpečnou. Uprostřed hustého temného stromoví se ale něco ozvalo. Šustění a praskání větví se stále blížilo a Leanor začínala mít strach. Zrychlila a modlila se, aby byla co nejdříve zase na silnici. Najednou se ale ozvalo zavytí. Znělo to jako vlk, i když v lese žádná divoká zvěř nežila. Druhé zavytí se Leanor ozvalo přímo za zády. Rychle se otočila a spatřila obrovské stvoření, které na ni cenilo zuby. Vypadal jako vlk, ale něco na něm bylo jinak. Stál na dvou nohách a ruce měl rozpřáhlé, jako by ji chtěl zabít. V průměru měly skoro dva metry. Dlouhá protáhlá čelist se špičatými zuby se zlověstně šklebila. Hnědé oči se ale netvářily zle. Byly milé, jasné a zdálo se, jako by uvnitř této příšery někdo byl. Jako by to byl jenom kostým.
Když stvoření uvidělo krásnou bezbrannou dívku, okamžitě přestalo vrčet. Postavilo se na všechny čtyři a úpěnlivě zavylo. Leanor omámená strachem, ale zároveň zvědavostí ke zvířeti vztáhla ruku. Letmo se dotkla jeho hlavy, ale zvíře ucuklo. Zkoušela to tak dlouho, dokud se nenechalo pohladit.
Všude byla tma a ticho. Slyšet byl jenom vlkův zrychlený dech. Byl teplý a příjemný a Leanor si z nějakého neznámého důvodu připadala v bezpečí.
"Kdo jsi?" zeptala se potichu a zvíře znovu pohladila. Sama nechápala svoje chování. Nevěděla, proč stojí na místě a nejde pryč. Ne, že by nemohla, ona nechtěla. K tomu zvířeti ji něco táhlo. Něco co dosud neznala, něco, co se nedalo popsat. Chtěla s ním být a nevěděla proč. Zároveň chtěla jít domů, ale něco jí říkalo, že má zůstat.
Zvíře se znovu napřímilo a rozpřáhlo ruce. Ošklivě zavylo, až se Leanor lekla. Přikrčila se a přivřela oči, ale koutkem oka zvíře pořád sledovala. Bylo obrovské, měřilo přes dva metry a zdálo se, že se ještě hrbí. Po celém těle mělo tmavou srst. Ruce a nohy ale mělo jako člověk. Za ním svítil měsíc v úplňku, který zvíře osvětloval. A potom Leanor poznala, s kým má tu čest. Byl to vlkodlak.






original pictures: http://cushart.deviantart.com/, http://alexmorellon.deviantart.com/, http://niconoff.deviantart.com/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Konan-chan Konan-chan | Web | 28. února 2017 v 19:02 | Reagovat

Dokonalý :). Úplně jsem se do toho vžila a to bych měla vytvářet anglické věty lol :DD. Ta atmosféra příběhu je prostě skvělá^^. Těším se vážně na další díl a jsem ráda, že jsi se zase na chvíli vrátila :)

2 Chie Chie | Web | 28. února 2017 v 19:49 | Reagovat

Já sem chodím pravidelně, ale bohužel nemám co přidávat :D. Ono to moc o ničem ani není, ale snažila jsem se zachytit radost ze společných chvil :). Jsem ráda, že jsi tu taky :)

3 stuprum stuprum | Web | 1. března 2017 v 17:59 | Reagovat

A ochočí si ho? :)

4 Chie Chie | Web | 1. března 2017 v 18:05 | Reagovat

[3]: svym zpusobem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama