Země nikoho

8. listopadu 2015 v 11:40 | Chie |  Příběhy
(original picture: Fabio-Barboni (deviantart))

Moje blogování je jako všechno ostatní. Občas se pro něco nadchnu, ale nevydržím u toho - jeden ze znaků vodnáře, bohužel to sedí Smějící se
Nemám vlastně ani čas. Ať se to komu zdá jakkoliv, jsem teď dost zaneprázdněná. A občas ani nevím, co psát. Teď ale zase přišel sen. Někdy jsou sny opravdu zajímavé Smějící se. Já ale věřím tomu, že sny jsou jenom změť toho, na co člověk zrovna myslí, nebo co mu utkvělo v paměti. A někteří lidí to mají jinak, že? Usmívající se



Bylo to proroctví a já ho špatně odhadla.

Seděli jsme v té velké síni a pozorovali, jak se naši hosté baví. Vlastně jeho. Mého muže, panovníka této malé země. Seděla jsem po jeho levé ruce. Vypadala jsem opravdu krásně. Tmavé vlasy byly navlněné a vyčesané do honosného drdolu. Mé tělo halily tyrkysově zelené šaty s velkým výstřihem do V. Měly širokou sukni bez vzoru. Všechno vypadalo perfektně. Ples byl v plném proudu, hudba zvesela hrála škrobené písně a úsměvy na tvářích hostů jasně naznačovaly, že se dobře baví. I můj panovník se dobře bavil. A ona taky. Jeho žena. Ale ne já. Ta druhá, žena po jeho pravici. Jeho manželka - druhá žena. Štvalo mě to natolik, že jsem se nedokázala uvolnit a ples si užít. Všechno bylo jako špatná hra, úplná fraška. Přetvářka plná masek, ze které jsem chtěla utéct.

Můj panovník se uprostřed večera odebral z místnosti, ale hosté jako by si toho ani nevšimli a bavili se dál. Po chvíli mě zavolal. V jeho tváři bylo zděšení a já jsem v tu chvíli úplně přestala myslet na tu druhou ženu.
Křičel něco o bas-reliéru a to tom, co je na něm vyryto. Že přijdou a zničí jeho malou zemi!
Snažila jsem se ho uklidnit a klidným hlasem bez jakékoliv pochybnosti jsem mu poradila, aby se uklidnil a především - především - aby to nebral vážně. Je to pouze varování, vodítko, předobraz toho, co se jenom může stát - nemusí. Že je to jako sen, který nám dává indicie k odhalení něčeho hlubšího, co se v nás ukrývá.
On mi uvěřil a uklidnil se.
Ples pokračoval.

Bylo to proroctví a já ho špatně odhadla.

Přišli vojáci, obklopili zemi. Zajali všechno obyvatelstvo. Já utekla a on přišel o svou zemi. Asi jsem ho milovala, ale to, že jsem se spletla, jsem nepovažovala za chybu a ani mě to příliš netrápilo. On - panovník žádné země - si to zasloužil. Nikdy jsem nelitovala, že jsem ten bas-reliéf špatně odhadla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Konan-chan Konan-chan | Web | 18. listopadu 2015 v 21:23 | Reagovat

Máš vážně zajímavé sny :). Docela bych si někdy přála aby se mi zdálo něco podobného a ne že mě někdo honí s kosou po baráku :DDDD

2 chie-stories chie-stories | Web | 22. listopadu 2015 v 9:17 | Reagovat

[1]: tohle je z tech lepsich snu :D jsou i takove, kdy me honi nehnotny des a ja se ho strasne bojim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama