Naposledy

23. listopadu 2015 v 19:17 | Chie |  Příběhy





Když se řekne naposledy, evokuje to ve mně smutné vzpomínky.

Říká se, že poslední polibek si nepamatujeme, protože nevíme, že je poslední.
Já si ho pamatuju. Pamatuju si všechno "naposledy".

Tohle slovo - naposledy - ve mně nikdy nevzbuzovalo myšlenky typu: "kéž bych ho ještě naposled viděla." / "kéž by mě naposledy políbil."
Naposled ve mně budí vzpomínku na jednu květnovou neděli.

Poslední objetí? Deset minut před tím, než mě opustil.
Poslední spojení rukou? Osm minut před tím, než mě opustil.
Poslední polibek? Patnáct minut potom, co mě opustil.
Poslední "miluju tě"? Osmnáct minut potom, co mě opustil.
Poslední zamilovaný pohled? Dvacet minut potom, co mě opustil.
A pak zmizel z mého života.

Slovo "naposledy" ve mně vzbuzuje divný pocit. Vybaví se mi primárně tyto okamžiky a taky věta, kterou jsem uváděla na začátku, že naposled si nepamatujeme, protože nevíme, že je to naposled. No, u mě to bylo jiné. Přesně jsem věděla, co se stane.

Není naposled jako naposled,
neznáme podivných věcí sled.
Není naposled jako naposled,
a než napočítáš v pět,
změní se svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama