Září 2012

Profil pro Rin-chan

23. září 2012 v 17:38 | Chie Niji Hatsukora |  Příběhy

Kdo je nejlepší?

11. září 2012 v 8:10
Příběh, který kdysi napsala Rin. Je o ní (Yumi), mě (Chie) a naší kamarádce Lucy, která už bohužel zrušila svůj blog (Kameko)

Chie si válí šunky u móřa

8. září 2012 v 13:51 | Rin-chan
Takže, drazí poddaní, byla jsem pověřena ó nejvyšší bohyní, Chií, majitelkou tohoto blogu, abych vám předala následující zprávu. Snad pochopíte její význam i přes můj retardovaný přednes.

Chie se nám odjela na týden plejtváčit do Itálie se svým švarným princem, jezdícím na oři známém jako Ford focus a mě požádala, abych vám to napsala. Takže váš touto cestou zřejmě prosí o trpělivost, pár článků nastavila na zveřejnění, ale jinak práce na tomhle blogu bude do jejího návratu stát. Vy, co jste vyplnili její test budete muset pár dní počkat, než se tu zase zjeví a sestaví vaše profily. A to je asi tak vše. Jak udělat z jednoduché věty 'napiš prosím na můj blog, že jsem v Itálii a ty profily udělám až se vrátím' sáhodlouhou kravinu, čítající celé dva odstavce! Nic, mizím...i tak mě zbije, že jsem tu strávila o dvě minuty dýl, než se sluší. Rin-chan se stahuje zpět na svůj blog. Ave já, zdrávstvujtě smrtelníci!


Profil od Rin-chan

8. září 2012 v 9:12 Příběhy
Profil od Rin :)

Jak byste vypadali v anime?

7. září 2012 v 2:32 | Chie Niji Hatsukora |  Testy

Je tu takový menší testík. Pod perexem si můžete přečíst otázky, na které můžete odpovědět a já vám podle toho sestavím profil :)

Prosím, neplakej! 9

5. září 2012 v 23:03 Prosím, neplakej!


Tenhle díl je docela o ničem, moc se nepovedl, ale mám teď špatný období, a tak se mi ani v psaní nějak nedaří :)

Téma týdne - "Jsem šíleně dospělá!"

3. září 2012 v 14:31 | Chie Niji Hatsukora |  Příběhy
K tomuto tématu mě napadá opět jenom jedno. Ano, je to pesimistické. Když se podívám na dnešní dobu, vidím skoro samou hrůzu. Téma "Jsem šíleně dospělá!" mi připomíná čtrnáctileté holčičky zmalované jako šlapky s cigaretou v puse, chrápe to s kde kým a myslí si, jak nejsou in. Mít tohle doma, tak to biju jak žito, už jenom z principu. Já naštěstí taková nikdy nebyla. I když přece jenom je a mně jeden problém pojí. Ony to dělají proto, že si připadají šíleně dospělé a já, i když jsem takové věci nedělala, jsem spokojená nebyla, protože i když jsem si myslela jak nejsem dospělá, rodiče mi to moc najevo nedávali. A teď, postupem času, zjišťuju proč. Já bych se na jejich místě chovala úplně stejně, i když tenkrát jsem říkala, že ne. Svoji čtrnáctiletou dceru bych nepustila na žádnou diskotéku samotnou a když už tak ne na žádnou pochybnou a myslím, že bych si pro ni po skončení i přijela. Težko se to píše, nedovedu si představit, že mám dospívající dceru, která si myslí, že sežrala všechnu moudrost, je nadmíru vyspělá a ona si může dělat todle a tamto, protože ona je přece šíleně dospělá! Svoje rodiče chápu, i když v mezích. Táta mi často dával najevo, jak jsem ještě malá a jak se ještě musím učit a dělá to do teď. Někdy mi to už vážně leze krkem. Ano, nejsem bůhví jak stará, ale dospělá/plnoletá jsem. Teď když to po sobě čtu, zjišťuju, že tohle jsem si myslela i v osmnácti, jenomže teď už je mi skoro dvacet a tak bych si zasloužila jednání úměrné k mému věku nebo snad ne?
Těším se, až budu mít děti, i když nevím, kdy to bude. Zatím jsem mladá, ale po třicítce je rozhodně nechci. Těším se na jejich výchovu, ale zároveň se jí děsím. Vím, že přijde doba, kdy budou moje děti ,šíleně dospělé' a já pak proto, že jim něco nedovolím budu ta nejhorší matka na světě. A oni, aniž by si to uvědomovali, mi ublíží. Jenomže právě tohle je období, kterým si musí projít každý. Myslíme si, jak nejsme dospělí, ale čím víc jsme, tím míň si tak připadáme. Když jsem byla v období "Jsem šíleně dospělá!", i když u mě neprobíhato třeba tak fatálně jako u jiných, nebyla jsem na rodiče zrovna hodná. Nejvíc lituju svojí maminky, na kterou jsem taky párkrát vyjela a myslím si, že úplně zbytečně. Jenom doufám, že mi odpustila a nebo že to aspoň pochopila. Možná, že měla taky takové období, že se tak taky chovala a že si třeba pokaždé, když jsem jí něco ošklivého řekla, pomyslela: ,,Však počkej, až ti tohle jednou řeknou tvoje děti." A já myslím, že řeknou, že se mi to všechno vrátí. Troufnu si ale říct, že jsem byla celkem hodné dítě, proto, doufám, že moje děti také budou =D