Wizard 2 - 2.díl Sladký domove

30. prosince 2010 v 0:28 | Chie Niji Hatsukora |  Wizard - skrytá pravda
Wizard - Hidden Truth

      Všichni už stáli před domem a loučili se se zůstávajícími.
      ,,Děkujeme vám, že jsme tu mohli tak dlouho zůstat." děkovala vroucně Rei Sinedovi.
      ,,Nemátě za co děkovat. Jsem rád, když můžu pomoci přátelům." ujišťoval je čaroděj.
      ,,Tak tedy, abychom vyrazili. Daiaisho, Kirabo, opravdu s námi nejdete?" pokračovala Rei a vyslala tázavý pohled na čaroděje. Kirabovi modré oči připomínající lapis lazuli se na ni upřeně dívaly, ale jeho ústa zůstala semknutá to úzké růžové čárky a nevyšel z nich jediný tón..
      ,,Ne. Zůstaneme tu a pomůžeme Sinedovi zpravit město. Teď, když tu už není stará rada to nebude složité." usmála se Dai, dloubla Kiraba do žebraa přešla ke svému mladšímu bratrovi. ,,Vrátíme se co nejdříve to půjde, Kane." usmála se a políbila ho na tvář.
      Bratr kývl a oplatil sestře úsměv. ,,Tak tedy můžeme vyrazit." zvolal.
      ,,Ne! Počkejte ještě!" ozvala se Ginevra. ,,Půjdu s vámi." řekla a kousek ustoupila. Zpoza její štíhlé postavy cosi vyčnívalo. Po chvíli všichni poznali, že se jedná o batoh, který byl nacpaný až k prasknutí. Nikdo se nezmohl na slovo a i když Ginevra poznala, že ostatní mají radost, že se s nimi chce vrátit, byla stále nervózní. Čekala kdo promluví jako první, ale nikdo pořád nic neříkal. Ticho bylo nesnesitelné. Ginevra rychle obrátila zrak na vysokou blondýnu a vyslal k ní prosebný pohled. Rei jenom založila ruce na prsa a usmála se. Její výraz jasně říkal: ,,věděla jsem, že tu nevydržíš, ale vyliž se z toho sama." Její nevyslovená slova zněla Ginevře v hlavě a bolestně se rozlýhala. Její hlas byl chladný a arogantní. Najednou se jí zdálo, že je plný nepřátelství. Rychle si uvědomila, že je to nesmysl. Rei byla sice maličko povrchní, ale nikdy nebyla zlá ani škodolibá. Jenom se Ginevru snažila naučit postavit se Sinedovi. Věděla, že v něm vidí velký vzor, ale taky dobře věděla, že se ho svým způsobem bojí.
      ,,Co to říkáš?" ozval se najednou znepokojený Sined.
     Ginevra na něj rychle zaměřila svůj zrak. Srdce jí začalo splašeně bít a jako by říkalo: ,,uteč! Máš poslední možnost utéct!" Nějakou chvíli jí trvalo než poslechla rozum a přiměla se mu věřit. ,,Stejně tu většinu času nejsi a já si aspoň budu připadat užitečná. Sinede, držíš mě tu už rok!" snažila se ho přesvědčit. Nechtěla ho znovu opustit. Jsou spolu tak krátkou dobu a ona odchází. Připadalo jí to jako podraz za který může jen a jen ona, ale už ji nebavilo nic nedělat. Chtěla pomáhat lidem, chtěla zase léčit, proboba vždyť ona je lékařka!
      ,,Sinede, pochop. Ladianie je její druhý domov a navíc... zítra je to přesně rok co...prostě jsme zase zdraví! Může se tam vrátit." vložila se do rozhovoru Dai a položila čarodějovi ruku na rameno. ,,Nech ji jít. Však ona se ti zase vrátí." zašeptala mu do ucha. Dobře věděla, že zrovna od ní to zní zvláštně, protože právě ona je mezi těmi, co se rozhodli zůstat, ale viděla Ginevře na očích, že potřebuje pryč. A měla pravdu v tom co řekla: Ladianie je její druhý domov.
      Chvíli bylo ticho a všichni netrpělivě čekali, jak nyní už nejvyšší Starší, odpoví. ,,Ale vrať se mi brzo." zvedl ukazováček pravé ruky a významně s ním zamával. Chvíli se na svou milovanou jenom smál, ale potom k ní přišel a pevně ji objal. ,,Miluju tě." zašeptal jí do ucha.
      ,,Takže?" zeptala se Rei nedočkavě a odlepila se od futra. Nezapomněla si oprášit prach z vínově fialového kabátu zdobeného zlatými znaky. Někdy se zdálo, že Rei není obyčejná čarodějka. Podle některého jejího oblečení byste možná mohli usoudit, že pochází z velice dobré rodiny.
      ,,Jde se." kývla Ginevra zvesela a zvedla ze země svoje zavazadlo.

      Bylo už nad ránem, když dorazili k portálu. Portál se ukrýval v malé jeskyni, stojící na kraji krásného palouku, který zdobilo průzračné jezero s vodopádem. Tráva byla krásně zelená a třpytila se raní rosou.Vzduchem se linuly vůni různých stromů, ať už listnatých či jehličnatých a vytvářely tak nádhernou a uklidňující atmosféru. Vzduch byl vlhký a čistý, semtam prošli menší mlhou. Ginevra se zastavila u průzračného jezírka a se vzpomínkami v srdci se do něj zahleděla.
      ,,Děje se něco?" zeptal se starostlivě Renon, když uviděl, že má slzy na krajíčku.
      ,,Nic." usmála se na něj brunetka. ,,Jenom tak vzpomínám na staré časy. Už tak dlouho jsem neplavala..." posmutněla a utřela si slzy, která jí stékala po bělostné tváři.
      ,,Neboj, i toho se dočkáš." stiskl jí rameno. Ginevra se na něj s nadějí v očích usmála a snažila s dál nebrečet. ,,Slibuju." ujistil ji Renon a mrknul na ni. Ginevra mu naznačila bezeslovné děkuji.


      Prošli kolem jezera, do kterého ústil vodopád až k jeskyni. Každý z kouzelníků nad sebou vyčaroval ochranný štít, který ho chránil před vodou. Postupně pak skrz řinoucí se vodu proklouzli dovnitř a pokračovali až hluboko do nitra jeskyně až tam, kde se nacházel portál.
      ,,Pustí nás to?" zeptala se nervózně Adeacia a přitiskla se k Tygharovi.
      ,,To se uvidí." odpověděl jí přítel. Vzal ji za ruku a oba zmizeli někde ve spleti ornamentů. Renon a Rei se na sebe podívali, oba kývli a kamarády neprodleně následovali. Nikdo se nezdržoval hloupými spekulacemi, které by všechny nejspíše jenom odradily. Ginevra ještě chvíli stála a portál si prohlížela. Vystřídalo se v ní hned několik pocitů. Nevěděla jestli je vzrušená tím, že se po dlouhé době zase vrátí ,,domů" nebo je prostě jenom nervózní a bojí se. Zdálo se jí, že se portál od minula hodně změnil. Starodávné runy tvořící nápisy sice pořád směřovaly ke středu, kde se měnily v oranžovou záři, ale samotný portál vypadal jinak. Zářil rudě oranžovou barvou a připomínal pekelné plameny. Takový ho Ginevra neznala. Dřívě nádherně vykreslené černé runy točící se ve víru modré spirály se stříbrným lemováním a najednou tohle?
      ,,Připravena?" zeptal se najednou Kan.
      Ginevra polkla. ,,Trochu se bojím." přiznala a znovu si portál prohlédla.
      ,,To já taky." přitakal. ,,Budu procházet poprvé bez Daiaishy." ztěžkl mu hlas a Ginevře se rázem sevřelo hrdlo. ,,Ale nezbývá nám než to zkusit." usmál se ledabyle. Ginevra si uvědomila, že má Kan pravdu, ale vnitřní hlas jí říkal, ať dovnitř nevstupuje. Nevěděla proč z něj má špatný pocit, prostě ho měla. Ty barvy... byl pekelně zbarvěný a měl být bezpečný? Podívala se na odhodlaného Kana, který ji popadl za ruku a než stačila něco říct, vtáhl ji dovnitř.
      Pohltila je oslňující oranžová záře. Linula se kolem nich jako žhavá láva. Runy se přestaly točit a vytvořil se z nich koberec, po kterém měli kráčet. Přidali do kroku, aby byli co nejdříve venku. Oba dva přepadla úzkost a strach. Projít portálem nebylo jen tak. Do Ladianie směl vstoupit pouze ten, kdo se potřeboval skrýt nebo hledat vhodné útočistě. Ale Ginevra měla domov a Kan utekla se svou sestrou a on sám prakticky domov taky měl. Portál byl spíše průchod, něco jako hranice dvou dimenzí, ale byla to skutečnost.
      ,,Nejdeme už nějak dlouho?" zeptala se nervózně Ginevra.
      Kan neodpověděl. Jako by ji neslyšel. Brunetky se zmocnil strach. Sevřely se jí útroby a začalo se jí špatně dýchat. Najednou se ale ozval zvláštní hlas. ,,Naslouchej svému srdci." řekla žena. Zněla jemně a mateřsky. Tak konejšivě, že se jí hned udělalo lépe. Ten hlas byl jako droga. Ginevra měla pocit, že ho musí následnovat, ale proč by jí potom říkal ať poslouchá své srdce?
      ,,Slyšel jsi to?" popadla Kana za ruku a trhla s ním.
      ,,A co?" nechápal kluk. ,,Něco se ti jenom zdálo, pojď, už jsem tady." řekl a vyšel ven z portálu. Ginevra ještě nějakou chvíli zůstala nehybně stát. Otočila se zpět, směrem, kterým přišli. Spirálovité runy se k ní postupně blížily a opět nabíraly modrou barvu. Ginevra zatřásla hlavou a rychle vyskočila ven.
Oslepilo ji ostré světlo. Když si promnula oči a znovu je otevřela, uviděla svoje kamarády, kteří na ni už netrpělivě čekali.
      ,,Jsme tady!" křičela Adeacia pořád dokola a skákala kolem Tyghara, který se ji marně snažil chytit. ,,Jsme tady!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Kameko Katsumi Lucy Kameko Katsumi | 3. ledna 2011 v 19:35 | Reagovat

ty vole..:D asi bych utekla. Jsem čakala, že v tom portálu něco bude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama