Jiraiya´s lover 33.díl - Po roce Vánoce...

4. prosince 2010 v 18:33 | Chie Niji Hatsukora |  Jiraiya´s lover
Jiraiya´s lover

       Už je to skoro rok, co jsem o sobě dala vědět. Naposled si vzpomínám na zdobení vánočního stromečku, které bylo velice komické. A proč jsem celý rok nic nenapsala? Budete se smát, možná mě litovat, ale po Jiraiyově vtípku, se kterým jsem si sice začala já, jsem dostala těžký zápal plic. Dlouho jsem se s ním léčila a po zbytek roku se nic zajímavého nedělo. Jen ty obyčejné věci jako je Apríl - když si perverzák přitáhl domů Saikimu (myslím, že už to neudělá) nebo Halloween - kdy se Jiraiya převlékl za Samaru - to už taky neudělá.
      Pamatuju si, co jsem vám slíbila - díl o mých krásných oranžových botách. Naprosto jsem se do nich zamilovala, i když poslední dobou jsem na oranžové věci alergická. Nevadí mi, když mi někdo takovou věc dá, ale když je to pořád - na Vánoce, narozeniny... začíná mi to lézt na nervy. Celou dobu, co jsem byla v nemocnici, jsem je měla u sebe. Spaly se mnou v posteli. Bohužel přes ty omrzliny na nohách jsem si je nemohla obout, čili jsem je za ten rok na sobě měla asi dvakrát. Jiraiya za mnou pravidelně chodil - jednou v pondělí, potom v úterý (dalšího týdne), nakonec zase v pondělí. To už jsm nevydržela a vybuchla vzteky. Od té doby mám pocit, že se mě bojí. Nicméně pozornosti se mi dostalo - každý den mi nosil květiny a čokoládu, ale za trest jsem si musela přečíst každý nový díl Icha Icha.
   Ale teď už k dnešnímu dílu.

      ,,Zlato?" oslovila jsem Jiraiyu a objala ho. Seděla v křesle a věnoval se psaní Icha Icha. Nevím, proč to pořád dělá, protože jeho jediný čtenář Kakashi přešel z mangy na obrázky - hledá teď porno na netu. Pokoušela jsem se někoho uplatit, aby si to přečetl, ale všichni mě odmítli. A klesla jsem - zašla jsem dokonce za Lucy, aby se zeptala Sliza jestli si to nechce přečít nebo aspoň před Jiraiyou předstírat, že se mu to líbí, ale Bohužel nebyla doma, takže jsem se musela zeptat osobně. Jelikož jsem na to neměla žaludek a stejně mi otevřely čtyři smradlavé oči (Kabuto), utekla jsem. Stejně mám podezdření, že Orochimaru neumí číst.
      ,,Hm?" zabručel.
      ,,Chci vánoční stromeček." řekla jsem rychle, než mě stačil upozornit, že stíním a na něj nesvítí slunce, čili nemá potřebnou inspiraci.
      ,,Proboha proč?!" vykřikl a odhodil rozepsanou knihu.
      ,,Nerozčiluj se hned! To že seš dutej jak špalek a nemáš inspiraci si nemusíš vybíjet na mně!" opáčila jsem. Založila jsem ruce na prsa, nakrčila nos a začala významně podupávat nohou. Jiraiya pořád seděl a netrpělivě mě pozoroval. ,,No dobře..." uznala jsem. ,,Tak já tě teda nechám. Jenom chci abys věděl, že venku už před týdnem napadl sníh a ty tu pořád sedíš. Máš snad artrózu, že nemůžeš vstát?" než jsem se stačila vypovídat, zarazil mě.
      Vstal a já musela zaklonit hlavu. Jako by mě už tak nebolelo za krkem. Vzal mé tváře do svých teplých hrubých dlaní a sklonil se ke mně. ,,Jsem na dně!" fňukl a pokřivil obličej do smutného výrazu. ,,Jsem v koncích!" třásl se mnou. ,,Potřebuju vypadnout..."
      Vtom mě napadl ďábelský plán. ,,Půjdeme nakupovat!" vykřikla jsem a zorničky se mi změnily v dolary přesně tak, jak to bývá v kreslených pohádkách. Než Jiraiya stačil cokoliv namítnout (opět), pokračovala jsem. Vymanila jsem se z jeho sevření a začala poletovat po obýváku. ,,Takže... napřed se stavíme pro Yumi a Kakashiho," řekla jsem a při slově Kakashi jsem se ušklíbla, ,,protože je to blíž, ale dovnitř jdeš ty, protože já nechci vidět to, co minule," řekla jsem a pomyslela přitm na divoké orgie, které jsem tenkrát spatřila, potom jsem se ale zarazila, ,,...anebo... radši ne, ty by ses přidal. No a nakonec se stavíme v hadím sídle pro Lucy a Orochimaru. Kabuto zůstane doma!"
      Jiraiya raději neodporoval, protože dobře věděl, že nevyhraje. Chtěl na vzduch? Chtěl!
      Odběhla jsem do ložnice a rychle se oblékla. Naházela jsem na sebe černý rolák, rifle, vysoké boty a kabát. Na krk si uvázala šálu a na hlavu narazila čepici. Jiraiya jako obvykle stál ve dveřích a se zájmem mě pozoroval. Navlékla jsem si rukavice a mohli jsme vyrazit. Ano, tušíte správně. Jiraiya si jako obvykle nic neoblékl. Byla sice zima, ale mu to nevadilo. Měl na sobě jenom ten jeho mundúr a to bylo všechno.

Procházeli jsem se zasněženou krajinou a já Jiraiyu donutila, aby mě vzal za ruku. Poslední dobou náš vztah značně upadá. Snad to není tím věkem?! Zvedla jsem hlavu a zadívala se na něj. Šel shrbeně, jako obvykle, ale i tak byl aspoň o půl metru vyšší než já. Na jeho dlouhé bílé vlasy padaly malé sněhové vločky, ale on si jich nevšímal. Najednou mě přepadla touho ho políbil. Zastavila jsem se a zatáhla ho za ruku. Ještě chvíli pokračoval v cestě a mě tím vláčel za sebou. Potom se ke mě otočil a podíval se mi do očí. Netvářil se zrovna šťastně, ale zřejmě věděl jak je pro mě zima romantická a jak moc miluju Vánoce, a tak se usmál. Pohladil mě po vlasech a shrnul mi čepici do očí, takže jsem nic neviděla. Začal se smát a mě se rozbušilo srdce. Vzal mě do náruče a pevně mě obajl. Takhle jsme došli až k Yumi.
      Sotva mě pustil, vrhla jsem se ke dveřím. Zazvonila jsem, ale zdálo se mi to málo, takže jsem začala mlátit do dveří tak, že se třásl celý dům. Najednou se otevřelo jedno okno. Objevila se v něm hlava - Kakashi.
      ,,Nazdar!" vykřikla jsem zcela nabita skvělou náladou. ,,Doufám, že teď nemáte nic na práci, protože venku sněží a je tu moc krásně a venku je spousta zábavy a ..." skákala jsem kolem Jiraiyy a snažila se Kakashimu vysvětlit proč jsme přišli.
      ,,Chce říct, že mě vytáhla ven, abychom šli nakupovat." ušklíbl se a chytl mě za límec, aby mě zastavil. ,,Doufám, že mě v tom nenecháš?" prosil.
      Kakashi se podrbal na hlavě a upravil si černý šátek, který zdobil jeho obličej a zakrýval jedno oko. Všichni tvrdí, že v něm má Sharingan, ale já jsem přesvědčená o tom, že je prostě jenom jiné barvy než to první... aspoň si to myslím. ,,Já bych šel moc rád," řekl a z jeho hlasu vyznělo, že by tedy rád nešel, ,,ale nevím, kde je Yumiko." pokrčil rameny a přitáhl si k tělu pletený svetr. Nakrčila jsem nos a usoudila, že to bude asi Yumiina práce - miluje pletení. Jiraiya sklesl pustil mě. Já byla ale natažená dopředu, jak sem se snažila běžet dál a když mě pustil spadlajsem a zakufrovala to přímo v hromadě sněhu. Jiraiya ke mně hned přiskočil a jednou rukou mě vyprostil. Než jsem ze sebe setřásla všechen sníh, skončila mi za krkem další várka. Zpoza domu vyskočila Yumi a strašlivě se smála. Myslím, že už byla na punči, ani na nás nepočkala. Ona ale přesně věděla co si myslím.
      ,,Nic jsem neměla, ALE! Všechno jsem slyšela. Jde se! Kakashi, obleč si ten modrý svetr, ponožky, čepici a rukavice a ...." komandovala svého milého.
      ,,Takže všechno co jsi mi upletla." řekl a Jiraiya k němu hned vyslal soucitný pohled.
      
      Kakashi se vypravil docela rychle a my jsme pak hned spěchali ke kamenému sídlu lorda Orochimaru a jeho družky Lucy. Z ní to temně, ale u nich dima mi to přijde spíše tragické. Orochimaru celé dny sedí a snaží se vymyslet nějaký ďábelský plán na ovládnutí světa (beztak) a Lucy je normální holka co každý den chodí do školy a má spoustu přátel, kdežot její padesátník má pouze Kabuta.
       Došli jsme až k hlavní bráně. Nikdo už se jejich sídlu nedivil, protože ho všichni dobře znali. Stoupla jsem si co nejvíce dozadu, abych nemusela zvonit. Jiraiyu jsem táhla s sebou, protože jsem se bála, že sotva se brána otevře, skočí po Kabutovi a bude se z něj snažit vytřást jeho náhor na Icha Icha. Já vím, můžu za to já, neměla jsem mu říkat, je ji Kabuto četl. Zvonění se nakonec ujal Kakashi, protože tam nikdo jiný nebyl. Ptáte se kde byla Yumi? Stála na rozcestí opřená o strom krčila ret. O krok dál a připadala by si infikovaně.
      Ani jsme nemuseli nic říkat a Lucy, hned jak nás viděla, zpohlavkovala Kabuta, že prý proč nás nepozval dál. Rychle se oblékla, popadla Orochimaru a mohli jsme vyrazit. Měla jsem radost, že jsme zase všichni pohromadě. Svoje přátele miluju. Bylo krásné, ale zároveň komické nás pozorovat. Yumi kolem nás poskakovala a každou chvíli někam zmizela. Pak se ozvala ráda, ze stromu spadla hromada sněhu a většinou zasáhla Orochimaru. Všichni stačili uskočit, ale protože ho Lucy vybavila super zimními brýlemi, myslím, že nic neviděl. Ale pro lásku, kterou k ní cítil se neopovažoval nic říct. Zní to hezky, ale všichni víme, že se jí bál. Kakashi vypadal jako sněhulák s tím oblečením od Yumi, ale aspoň mu nebyla zima. Já se klepala jako ratlík, ale naštěstí jsem s sebou měla BRAVE Jiraiyu, který se mi domů ochotně vrátil domů pro svetr. Doběhl nás až na náměstí, kde už jsme ale nebyli pohromadě. Kluci někam odešli, protože nakupování pro ně moc není a my šly nakupovat. Yumiko se tvářila otráveně, ale když jsme ji s Lucy začaly probodávat pohledem, nechala toho. Nakoupily jsme spoustu dárků pro kluky: Já Jiraiyovi ponožky a placačku na sake, Yumi Kakashimu vlnu na pletení, tedy tu koupila sobě, mu dá až to, co uplete, a Lucy koupila Orochimaru lak na vlasy, že si budou po večerech plést copánky a budou pak mít objem a vlnité vlasy. Když nám tohle řekla, Yumi odběhla kdo ví kam, ale vrátila se celá fialová. Nechaly jsme nakupování a šli si dát punč. Došly jsme k prvnímu stánku, který jsme spatřily a nevěřily tomu, co vidíme. Tak strašně jsme se naštvaly! Jiraiya flirtoval s prodavačkou, Orochimaru se ho snažil napodobit a Kakashi dělal rozhodčího.
      ,,Dívej, to musíš takhle!" poučoval Jiraiya Orochimaru. Došel k mladé blonďaté slečně a naklonil se k ní. ,,Ta zima vám moc sluší." mrknul na ni. Ani jedna z nás nechápala, proč to řekl, ale usoudily jsem, že z něj mluví ten punč. Každopádně na dívku to asi zabralo, protože mu podala další kelímek a neviděla jsem, že by za něj zaplatil. Orochimaru jeho techniku vyzkoušel a  pro Lucyino stěstí se mu to nepovedlo. Slečna nabrala punč a chrstla ho po něm. On se ovšem bleskurychle sehnul a obsah kelímku zasáhl jednoho postaršího muže stojícího za nimi. Ten okamžitě popadl berlu a už jenom z principu začal kluky mlátit. Než došla řada na nás, vzaly jsme nohy na ramena. Chlapi jsme tam nechaly. Zasloužili si to!
dcfvb nm
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yukira Yukira | Web | 5. prosince 2010 v 13:31 | Reagovat

naajs :DDD prej 'Všichni tvrdí, že v něm má Sharingan, ale já jsem přesvědčená o tom, že je prostě jenom jiné barvy než to první... aspoň si to myslím' :D LMAO

2 Lucy Kameko Katsumi Lucy Kameko Katsumi | Web | 5. prosince 2010 v 15:27 | Reagovat

jéééééééééééééé užasný :D stejně by to bylo krásný.. božéé :D ale on umí číst :D jenom se mu nechce. na to má Kabuta :D:D uplně to vidím :)

3 Lucy Kameko Katsumi Lucy Kameko Katsumi | Web | 6. prosince 2010 v 18:09 | Reagovat

á třebas ještě něco ? ne ? :D já chci švš ! :D

4 Lucy Kameko Katsumi Lucy Kameko Katsumi | Web | 6. prosince 2010 v 18:09 | Reagovat

švn teda no

5 Rin-chan Rin-chan | 6. prosince 2010 v 18:43 | Reagovat

Jen dotaz: kdo je Yumiko? -.-  =D ale jinak dobrej dil, nasmala sem se =D

6 Chie Niji Hatsukora Chie Niji Hatsukora | Web | 7. prosince 2010 v 7:45 | Reagovat

nebutu ti rikat Yumi, jmenujes se Yumiko *KONEC* :-D

7 Rin-chan Rin-chan | 7. prosince 2010 v 20:33 | Reagovat

-.- -.- -.- -.- -.- -.-   *vyrabi molotova*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama