Jiraiya´s lover 20.díl - Salám

28. března 2009 v 8:30 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover


Ráno jsem vstávala zase brzo, protože byla škola. Rychle jsem se vypravila a vyšla z domu. Nastoupila jsem do autobusu a nechala se zavézt na Jabloňského.

Celý den ve škole se nic nedělo, jenom matikářka nám zase úmyslně pokazila den. Ona o tom snad ani neví. Je prostě jiná. A češtinářka to samo. Komunista a paranoik.... jedno lepší než druhý.

Odpoledne jsme šly s Lucy do města. Zašly jsme si na jídlo a potom jsme šly ještě blbnout na hřiště. Skákaly jsme po průlezkách, houpaly se na houpačkách, prostě dělaly bordel. Lucy najednou přestala. ,,Co je?" ptala jsem se a slezla z houpačky. ,,Musím chcát..." oznámila mi a chytla se za spodní část břicha. Zkřížila nohy. Rozhlédla se kolem - nikdo tam nebyl. Vletěla do nejbližšího křoví. Znovu jsem se posadila na houpačku. Začala jsem se hlasitě smát, ani jsem nevěděla proč. Najednou jsem před sebou viděla kromě svého stínu ještě někoho dalšího. ,,Lucy?" otočila jsem se. Nebyla to ona. ,,Itachi?!" zařvala jsem. Hned ja se zvuková vlna se jménem Itachi donesla ke křoví, ve kterém dřepěla kamarádka, ozvalo se praskání. Pochopila jsem, že se Lucy schovává. Pousmála jsem se. ,,Jsi tady sama?" ptal se Itachi a sedl si na vedlejší houpačku. ,,No... prozatím jo" tlemila jsem se dál. ,,Prozatím?" nechápal. ,,Neřeš." zakroutila jsem hlavou. Pokrčil ramena. Začali jsme si povídat. Lucy pořád nevylézala. Často jsem se ohlížela směrem k ní. ,,Tak já už musím. Ale nemáš čas zítra?" Co třeba zase tady?" pozvedl obočí. Najednou jsem si vzpomněla na sen. Věděla jsem, že je blbost, aby se splnil, ale stejně jsem byla raději opatrná, přece jenom, byl dost strašlivý. ,,Ehm...no já.... já zítra ale nemůžu." vymlouvala jsem se. ,,No jak myslíš, kdyby něco zítra tady budu." usmíval se. ,,Ne...díky, já zítra nemůžu." snažila jsem se ho přesvědčit. Zase pokrčil ramena a potom odešel.

,,To si snad děláš kozy ne??? Jak dlouho jsem tam jako měla ještě dřepět??" začala na mně štěkat Lucy, když se vynořila zpoza křoví. ,,Cože?" nechápala jsem. ,,Nech to plavat. Pojď jsem navštívit tu Yumi." Popadla mě a táhla směrem k nemocnici. Yumi totiž museli přijmout na pohotovosti, protože je nemocná a má horečky. Velký horečky. Rozhodly jsme se jít ji navštívit.

,,Dále." pokynula Yumi, když uslyšela zaklepání. ,,Ho ho ho!! Přepadovka!!" křikly jsme a vtrhly do pokoje. ,,Ježiš!!! Co tady děláte???" řvala a snažila se schovat pod peřinu. ,,Vždyť vypadám strašně!!" my se jenom smály.
Povykládaly jsme si všechny důležitý věci, mimo to jsme jí řekly některý perličky, který pronesli někteří naši velice ,,chytří" spolužáci. Například jako jeden vyhulenec, co věčně spí: Zeptal se učitele jestli má pták srdce. Myslela jsem, že mě odvezou, když jsem to slyšela. Na tohle se totiž může zeptat jenom naprostej debil... a to tomu vzdělanému chlapci je prosím šestnáct let.

,,Tak kdy půjdeš do školy?" ptala jsem se ještě než jsme odcházely. ,,Nevím, ale asi už v úterý." tipovala. ,,Tak ahoj" rozloučily jsme se a odešly.

Protože Lucy bydlela na druhém konci vesnice, šla jsem na jiný autobus. Došla jsem na zastávku a co neviděla. ,,A doprdele..." vzdychla jsem. Byli tam ti malí spratci, kterým jsem asi před měsícem nadala, protože předbíhali. Seděli na lavičce a něco jedli. Nestudovala jsem je. Jenomže oni mě jo. Došla jsem k velké tabuli, na které byl napsaný rozpis. Podívala jsem se v kolik mi jede autobus a šla si stoupnout na místo, kde se obvykle otvírají zadní dveře. Stála jsem a měla v uších sluchátka. Nevnímala jsem o čem si vykládají. Ani jsem to nechtěla slyšet. Vzhledem k tomu, že se pořád dívali směrem ke mně pochopila jsem, že jsem jejich hlavním tématem.

Stojím, stojím, stojím a najednou kolem mně něco proletělo. Oj, co to bylo? pomyslela jsem si. Neotáčela jsem se. Věděla jsem, že jsou to oni. Bála jsem se otočit. Po chvíli kolem mě proletěly další odpadky. Už jsem to nevydržela a otočila jsem se. ,,Ještě se tak trefit!" křikla jsem a dál dělala, že tam nejsou. Jenže to jsem neměla dělat. Vyprovokovalo je to ještě víc. Přišli blíž a začali se trefovat. Stoupla jsem si za sloup, aby na mě nemohli. Teď přišla ta nejhorší chvíle. Na hlavě mi přistál salám. Vytřepala jsem ho z kapuce a modlila se, aby už jel autobus.

Celou cestu jsem o tom přemýšlela. Když jsem vystoupila na své zastávce, utíkala jsem až k domu. Vběhla jsem dovnitř. Nedívala jsem se kolem sebe. Mířila jsem to přímo do ložnice. Skočila jsem na postel a přepadla mě melancholie. Začala jsem brečet.

,,Děje se něco?" ucítila jsem Jiraiyovu ruku na svých zádech. Vrhla jsem se mu kolem krku. ,,Oni... bééébéé já.... bé béééé... dostala jsem salámem po hlavě béééé béééé." Jiraiya samozřejmě okamžitě vyprskl smíchy. ,,Ehm... cože?" zvážněl. Všechno jsem mu pověděla. ,,Tak to teda vůbec, po tobě nikdo salámy házet nebude!" křikl a vstal z postele. To mě rozveselilo. ,,Co je?" obořil se na mně, když slyšel, že se směju. ,,Jen mi to přišlo vtipný." Chvíli přemýšlel, ale potom se taky začal smát. Sedl si zase ke mně a objal mě. Políbila jsem ho. Lehli jsme si na postel a smáli se salámu.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ...[mOn]a/n/d[pOp]... ...[mOn]a/n/d[pOp]... | E-mail | Web | 28. března 2009 v 12:36 | Reagovat

xDDDDDD salám xDDDDDDDDD

2 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 28. března 2009 v 12:55 | Reagovat

SALÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ MM 4EVER  !!!!!!!   xD xD xD

3 Chie Oro Sasu Uchiha Chie Oro Sasu Uchiha | 28. března 2009 v 19:24 | Reagovat

to s tim salamem neni vtipny, me se to stalo vcera doopravdy a moc do smichu mi nebylo....

4 Lucy Kameko Katsumi oro oro Lucy Kameko Katsumi oro oro | Web | 28. března 2009 v 20:26 | Reagovat

:D Vysočina Xd se málo směju !

5 ...[mOn]a/n/d[pOp]... ...[mOn]a/n/d[pOp]... | E-mail | Web | 29. března 2009 v 9:01 | Reagovat

:D tjn tak máme něco společeného :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama