Štěstí v neštěstí 5.díl - Kdo z koho?

2. února 2009 v 17:05 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Štěstí v neštěstí 1


Probudili se. Všude byla tma, nikde žádná okna. Ruce svázané nad hlavou se pomalu odkrvovaly. Neměli pojem o dni ani o čase. ,,Ito?" hlesla z posledních sil Aleia. ,,Kdyby jsme spolu už nikdy nemluvili....chci abys věděl...." vtom se otevřely obrovské železné dveře, které pustily do místnosti světlo. Orochimaru s Kameko po boku si spokojeně kráčeli dlouhou chodbou. Když dívka konečně chlapce uviděla, pokračovala ve svém projevu: ,,Miluju tě." zašeptala a potichu vzlykala. Myslela, že ji Ito neslyší, ale mýlila se. ,,Taky tě miluju." ozvalo se. Aleia začala ještě víc plakat. Hlasité vzlykání utišil Orochimaru. ,,Mám pro tebe překvapení hochu.", ukázal na železná vrata. Itovi se zatočila hlava. Stál tam Takeru - jeho bratr, kterého už několik let neviděl. Slzy se mu hrnuly do očí. Když přišel bratr blíž, Ito viděl slzy i v jeho očích. Nemohl pochopit, proč se k nim bratr přidal. Bylo mu to nesmírně líto.


Všichni se přistoupili před Ita. ,,Zabij ho!" poručil Orochimaru. Takeru poslechnul. Namířil katanu na bratra. Ito pomalu zavíral oči. Cítil jak se ho dotýká. V duchu se modlil a nechtěl věřit, že by ho opravdu zabil. Najednou přestal cítit tlak katany. Otevřel oči - Takeru se otočil a s výkřikem chtěl vrazit svou zbraň do velitele. V zápětí se ale objevil obrovský had a chlapce odmrštil na kamenný sloup. Ten okamžitě popraskal a náhle se rozpadl na malé kamínky. Celá jeskyně se začala hroutit. Za chvíli se praskliny dostaly až ke sloupu, u kterého byl přivázaný Ito. Okamžitě se rozpadl a uvolnil ho ze zajetí. Neváhal a běžel osvobodit svou milovanou. Mezitím už Orochimaru a Kameko utekli. Oba milenci se vydali ven z jeskyně. Když už byli skoro u východu chlapec se najednou zastavil. ,,Musíme ho vzít s sebou." pravil. Aleia ho plně podporovala ,,Běž! Ale pospěš si!!"

Mezi troskami nebylo vidět vůbec nic. Všude se prášilo, a tak Itovi nezbylo nic jiného než volat svého bratra a doufat, že se mu ozve.


Po dlouhém a marném hledání mu konečně někdo odpověděl: ,,Tady..." šeptal někdo ,,tady." Chlapec se rozběhl po směru zvuku. O chvíli později už vycházel z jeskyně - bratra v náručí.


Došli na nejbližší palouk. Hned ho položil na zem. ,,Takeru! Takeru! Slyšíš?" křičel Ito. Ale bratr jako by snad ani nedýchal. ,,Ne, to nesmíš!" opakoval pořád. V tom bratr otevřel oči. ,,Ito" hlesl, ,,odpusť mi, prosím.....je....j-je mi to líto." Podíval se na bratra, slzy v očích. Očividně mu to bylo opravdu líto. Aleia stála nad nimi ve snaze nerušit je, protože stejně jako oba dva věděla, že už tady Takeru dlouho nebude. Zavřela oči a snažila se nemyslet na jejich lásku. Ale na čí? Její a Takerova
je již minulost, zato je ale silně spjatá s Item, i když se mezi nimi ještě nic nestalo. Po tvářích jí stékaly slzy. Takeru se na ni podíval. ,,Neplač...." prosil. Aleia se rozbrečela ještě víc, když se mu podívala do očí. Viděla bolest, lítost, ale hlavně velkou ztrátu. Jako by ji pořád miloval. Kousla se do rtu, aby aspoň trošku utišila bolest, kterou stále cítila, ale vůbec to nepomáhalo. ,,Miloval jsem tě.....i-ikdyž si tomu asi nevěříš....."zakoktal a potom pokračoval: ,,Buďte šťastní." dokončil větu, zavřel oči a už je nikdy neotevřel. Když Ito zjistil, že nedýchá oznámil to tichým gestem Aleii. Brečela tak moc, že se pod ní začala dělat louže. Klekla si vedle mrtvého těla a pravila: ,,Já ti věřím.."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 2. února 2009 v 18:32 | Reagovat

Hej cool zhe, docela me to i chytilo, spechej s dalsi casti =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama