Štěstí v neštěstí 3.díl - Zabiju ho?

1. února 2009 v 17:09 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Štěstí v neštěstí 1


Lekl se, ale snažil se nedát nic najevo. Jen svým úsměvem jí říkal, že se nebojí, ale stejně věděl, že mu to nepomůže. Zadíval se jí do očí, ve kterých byl vidět smutek, ale zároveň obrovský vztek. Sklonila hlavu a přitiskla ruce ještě silněji. Myslel si, že je po všem, ale najednou kolem jeho hrudi začala proudit chakra. ,,Nech toho! Prosím!" křikla Yuri. Aleia si trvala na svém. ,,Ty ho neznáš!"


Yuri nevěděla zda říct pravdu nebo ho nechat zemřít. ,,Je to můj bratr!" vyjekla po chvíli. Aleia se na ni s udivením upřela zrak. Ale už bylo pozdě. Vzala mu moc chakry. Takeru pomalu klesnul k zemi. Yuri se vyhrnuly do očí slzy. ,,Chtěla bych říct, že je mi to líto.....ale není." Dodala nakonec Aleia a potom utekla.


Foukal silný vítr a šlehal jí do očí. Běžela, ale přes slzy skoro nic neviděla. Vyčítala si co udělala - nelitovala. Stejně pořád musela přemýšlet, jestli to Takeru přežil,
protože ona teď měla všechnu jeho chakru. Bála se o něj, i když ho nenáviděla, protože na to, co spolu prožili se zapomenout nedalo. Zastavila se u nejbližšího stromu a klesla na zem. ,,Proč?? Proč???" plakala. ,,Proč zrovna já musím mít takový život??" Ještě chvíli seděla, ale po chvíli rázem usnula. Byla unavená z boje (Tensei je náročná technika jako všechny ostatní).



Probudila se až další den ráno. Sluneční paprsky prosvítaly mezi stromy a Aleia jakoby zapoměla na Takera. Zato si ale vzpomněla na Ita. Měla bych se za ním podívat, řekla si. Vyrazila do nemocnice.


Sestřička ji dovedla do pokoje: ,,Zrovna se probouzí" usmála se.


,,Ahoj" pozdravila Aleia. Ito jí napřed nevěnoval pozornost, ale když se konečne probral a viděl ji, hned mu bylo lépe. ,,Aleio!" křikl na dívku stojící ve dveřích.


Připadalo mu, že už nemůže být šťastnější. S úsměvem přišla blíž a sedla si k němu na postel. ,,Jak je ti?" zeptala se starostlivě. Byl jako zhypnotizovaný. Teprve teď si mohl pořádně prohlédnout její nádherně zelené oči. ,,Když si tu ty je to lepší." Odpověděl po chvíli. Dívka sklonila hlavu a začervenala se. Vzal ji za ruku. Zvedla hlavu. Hleděli si do očí a pořád se přibližovali. Když už se chtěli políbit otevřeli se dveře. Aleia vyskočila z postele. Ve dveřích stála Yuri s nechápavým pohledem. Napřed dívku nepoznala a tak si jí nevšímala. ,,Bratříčku!" zakřičela a vrhla se na Ita. Ten ale vydal zvuk, který zněl spíš jako bolestný. ,,Už je ti lépe?" zeptala se. Na otázku ale nestačil odpovědět. ,,Bratříčku?" vylekala se Aleia. Když se Yuri otočila, poznala ji. ,,Co tady děláš?" ptala se, jako by ji chtěla zavraždit. Aleia nevěděla co si má myslet. Hlavou se jí honily otázky. Bratr? Takeru? Nebo Ito? Že by oba? Nebo žádný? Nezmohla se na slovo. Ito také vypadal, že ničemu nerozumí. ,,Děje se něco?" tázal se opatrně dívek. Yuri se ujala slova: ,,Chtěla zabít Takeru!" Itovi málem vypadly oči z důlků. ,,Necháš nás o samotě?" Aleia chtěla odejít a Yuri se posměšně zachichotala. ,,Ne.....myslel jsem tebe Yuri." Zůstala stát s pusou otevřenou.
Udělala zvuk na způsob vždyť já tady být nemusím a odešla.
,,Musíme si promluvit", řekl klidně Ito. Se strachem v očích dívka přišla blíž. ,,Odkud se znáš s Takeru?" začínal klást otázky. Dívka začala plakat. ,,Ne to ne! Prosím hlavně nebreč." Pokynul, aby si sedla na postel. ,,Ty jsi ta Takerova dívka?" ptal se bolestně dál. Očividně mu to bylo líto. Aleia jen pokývala hlavou. Chlapec sklonil hlavu a zatnul pěst. ,,Žije?" hlesl. Aleia mlčela, jenom dál brečela. Chvíli seděli - Aleia s hlavou v dlaních a Ito přemýšlející nad svým bratrem. Chvíle se přeměnila v dlouhou chvíli a z té se stala hodina. ,,Měla bych jít." snažila se ukončit trapnou ,,chvilku". Ito jen mlčky seděl. Aleia se zvedla a pomalu se odebírala ke dveřím. Doufala, že ji zastaví, ale nestalo se tak. Když Yuri viděla konečne odcházející Aleiu, vešla do pokoje. ,,Je divná" řekla a usmála se. To už Ito nevydržel. ,,To, že měla něco s Takeru hned neznamená, že je divná!" křikl. ,,Nech mě o samotě." prosil. Skleslá Yuri odešla u pokoje a pomalou šouravou chůzí vyšla z nemocnice.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | Web | 1. února 2009 v 17:17 | Reagovat

dobrý...a hlavně zajímavý...člověk u toho neusíná xDDD

2 K<3 K<3 | Web | 1. února 2009 v 17:20 | Reagovat

nakrmíš mi prosím příšerky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama