Štěstí v neštěstí 2, 1.díl - Stěhuji se k tobě, Orochimaru

14. února 2009 v 22:49 | Chie Niji Hatsukora |  Štěstí v neštěstí


Natsumi měla jasný plán, který hned začala uskutečňovat. Vydala se do Zvučné. Měla zlost, vůbec nevěděla jak to, že ji to přepadlo zrovna teď. Bylo jí čerstvých osmnáct a snažila se vypadat tvrdě. Po několika dnech konečně dorazila. Procházela se po vesnici a všude říkala koho hledá. Nikomu ale neřekla proč. Ubytovala se místním ,,hotelu". Pořád přemýšlela jak ho zabít. Z jejího pokoje se ozývaly ohlušující rány. To proto, že pilně trénovala. Chtěla být lepší než on, aby potom byla hračka.......najednou se ozvalo zaťukání na dveře. Když otevřela stál tam nějaký muž s brýlemi. ,,Přejete si?" ptala se. ,,Lord Orochimaru vás očekává." řekl muž. Dívce se sevřel žaludek. Usmála se na chlápka a zašla dovnitř. Ověsila se shurikeny a kunaiy, sbalila s věci a odhlásila se z hotelu. Poslušně odešla za chlapem. ,,Jsem Kabuto." snažil se z ní nenápadně vydolovat její jméno. Natsumi se nechtěla představovat pravým jménem, proto si vymyslela pseudonym. Chvíli jí to trvalo, ale potom najednou vyhrkla ,,Já jsem Rai." Kabuto se ušklíbl. Jméno znamenalo důvěru, ale zároveň taky blesk nebo hrom.

Nešli dlouho. Vlastně neušli ani dva kilometry, když se Kabuto zastavil. ,,Co se děje?" ptala se dívka. Kabuto jí všechno vysvětlil a zavázal jí oči. Teď už se cesta nezdála tak krátká. Asi po půl hodině došli do velkého sálu. Zase jí oči rozvázali. ,,Má to ale ten tvůj LORD věrného sluhu." Posmívala se kabutovi. Ten jsenom něco zavrčel a odešel. Rai zůstala v místnosti úplně sama. Nikdo tam nebyl. Doufala, že ji přijde přivítat jenom ten zpropadený vrah. Nebyla daleko od pravdy opravdu přišel, ale s ní zase i Kabuto. ,,Ach jo...to tu bude pořád?" vzdychla. Orochimarovi se líbila taková odvážnost a tak poslal sluhu pryč. Zůstal tam s ní sám. Nevěděl ale že Kameko stojí za rohem a všechno pozoruje. Ta musela vypnout svoje kekkei genkai, což bylo velmi nápadné, protože jí při něm svítili oči. V noci viděla jako ve dne a taky uměla házet předměty silou vůle. Neuměla jen přivolat želvu, uměla toho mnohem víc a tohle byla jen část.

Natsumi....nebo raději Rai stála uprostřed velkého sálu a rozhlížela se kolem. ,,Máš to tady moc pěkný...takový tmavý.....a prázdný" vtipkovala. To už se ale Orovi přestávalo líbit. Najednou stál před ní. Panebože ten je hezkej, pomyslela si. Ne! Co to říkáš! Ty ho musíš zabít! Je to vrah! ,,Co ode mně chceš?" mmmm...má moc hezkej hlas. Zatřepala hlavou. Tohle nějak nedomyslela. Nemohla mu přece říct, že ho chce zabít. ,,Hodně jsem o tobě slyšela a tak jsem tě chtěla poznat...." lhala. Orochimaru se usmál ,,To je milé" byl úplně okouzlen dívčinou krásou ,,Jak se jmenuješ?" ,,Rai" odpověděla rychle. Muž se zase usmál. Natsumi byla docela vnadná a když se k tomu přidala její krása.... Přitiskla se trošku blíž a pošeptala mu do ucha ,,Jsi vážně k nakousnutí." to samozřejmě s Orochimarem hnulo. ,,Můžeš tady zůstat jestli chceš." Dívce spadla čelist. Nečekala, že to půjde tak hladce. Byla nadmíru překvapená. Začínala si myslet, že je opravdu krásná. Jediný komu se to nelíbilo byla Kameko. Stála za sloupem a pomalu jí začaly vyskakovat všechny žíly co měla, i ty co neměla. Utekla do svého pokoje. Po chvíli přišel Kabuto a odvedl Raiu do její nové ,,komnaty".

Sotva se Natsumi zabydlela měla další návštěvu. Tentokrát Kameko. Prudce otevřela dveře. ,,Tady někdo nemá slušné vychování!" křikla Rai a otočila se. ,,Ale...jaké to překvapení!" usmála se. Kameko z ní ale moc velkou radost neměla. ,,Na svůj věk vypadáš dobře" snažila se ji vyprovokovat. ,,Tolik mi ještě není" snažila se Rai stírat Orochimarova družka. ,,Chceš ještě něco?" ptala se unaveně Natsumi. Kameko si ji změřila pohledem. ,,Nechápu, že tě sem vzal jen tak." přemýšlela nahlas. ,,To víš, to ti lepší." předváděla se. To Kameko naštvalo. Skočila po Natsumi a povalila ji na postel. Pod krkem jí držela nůž. Tohle bylo pro Rai poprvé doopravdy. Vždycky to bylo jenom jako. Teď měla možnost konečně opravdu bojovat. Ale Kameko se evidentně nechtělo. ,,Co si o sobě myslíš ty děvko?" ještě chvíli na ni prskala a potom odešla. ,,Uvidíme se u večeře!" křikla za ní ještě Rai a potom si lehla na postel ,,Bude to složité..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 15. února 2009 v 12:11 | Reagovat

grrrrrrrrrrrrrrrrrrrr...ta se mi ale vůbec nelíbí ! žárlím. ale doopravdy....ach bože !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama