Štěstí v neštěstí 10.díl - Nové jméno

7. února 2009 v 13:48 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Štěstí v neštěstí 1


,, Kdyby jsme spolu už nikdy nemluvili....chci abys věděl....že tě miluju." řekla chlapci, který byl přivázaný kousek od ní. ,,Taky tě miluju......." odpověděl jí, ale konec věty jako by nedořekl. Nebo aspoň nebyl slyšet.


,,Byl to jen sen" zívla. Sedla si na postel a dívala se do prázdna. Nevěděla co je za den, ani kolik je hodin. Oblékla si šaty, které jí přichystala Miyu a vešla do kuchyně. Nikde nikdo nebyl. Napřed se trošku podivila, ale potom ji napadlo, že asi odjeli do města. Rozhodla se udělat snídani. Jenže....kolik talířů nachystat? Když vešla do této místnosti poprvé viděla tu sice sedět rodinu, ale kolik jich u stolu sedělo, to si nepamatovala. Nakonec nachystala talíře čtyři - pro Miyu, Hideakiho, pro sebe a ještě se jí zdálo, že s nimi u stolu byla nějaká žena. Vzala pánvičku a olej a začala připravovat vajíčka. Po chvíli byla snídaně hotová. Ke každému talíři přiložila krajíc chleba a sklenku s pitím. Odešla ustlat postel, aby si obyvatelé domu nemysleli, že tu celou dobu nic nedělala. Asi za půl hodiny se rodina vrátila domů. Jako první vešel do světnice Hideaki. Jeho krásné oříškově hnědé oči upřely pohled přímo na ni. Usmál se. Potom ale ucítil vůni snídaně. ,,To jsi dělala ty?" zeptal se udiveně. Bála se odpovědět. Přece jenom jí mohl vynadat za to, že se jim bez dovolení hrabala po domě. ,,A-ano" odpovídala opatrně. Zase se usmál. ,,Tak se do toho pustíme!" řekl nadšeně a usedl ke stolu. ,,A pro koho je ten čtvrtý talíř?" ptala se ještě Miyu něž usedla. ,,Předtím jsem tu s vámi viděla ještě nějakou ženu." vysvětlovala dívka. ,,Ach ano, to byla naše chůva, chůva co nás vychovala. Rodiče umřeli hned potom co jsme se narodili. Od té doby bydlíme sami."



Po skvělé snídani šla Aleia umýt nádobí. ,,Já to udělám." nabízel se Hideaki. Nová dívka se mu opravdu líbila. Když neměla co na práci šla se projít do sadu, který obklopoval dům. Protože nevěděla kdo je ani odkud je, rozhodla se začít nový život. Ale uvnitř jí pořád něco říkalo, že by si měla co nejrychleji vzpomenout. Jenže háček byl v tom, že nevěděla na co. Ve Vodopádové vesnici se jí začalo líbit. Procházela se sadem a přemýšlela. Zastavila se u malé jabloně, která ale nesla ty nejkrásnější jablka. Jedno si utrhla a hned se do něho zakousla. Poslední dobou hodně jedla, protože dítě z ní vytahovala všechnu energii a tak měla pořád na něco chuť. Další věc, která ji vrtala hlavou byla kdo je otec. Po pádu si na nic nevzpomínala. Měla nějaké tušení, že někam patří,ale stejně....



Hideaki douklízel kuchyň a potom oznámil sestře: ,, Jdu do sadu za....." no jo, jenže jak se jmenuje? ,,Musíme jí vymyslet nějaké jméno. Přece na ni nemůžeme volat hej ty." podotknul ,,Máš pravdu. Myslím, že její amnesie nepomine hned tak." souhlasila sestra, která byla zároveň lékařský ninja. Než se ale rozmysleli vešla už do domu dívka. ,,Děje se něco?" ptala se přemýšlejících lidí. ,,Natsumi?" zeptala se Miyu a podívala se na ni. Ta ale napřed nechápala. ,,Jak by se ti líbilo jméno Natsumi?" konečně jí to docvaklo. Nebyla připravená přijmout nové jméno. Za každou cenu si chtěla vzpomenout, ale nešlo to!! Krásné léto, pomyslela si v duchu. ,,Proč ne" řekla s nuceným úsměvem. ,,Jestli se ti nelíbí najdeme ti nějaké jiné?" ptal se starostlivě Hideaki. ,,Ne, ne....to je v pořádku Natsumi je hezké."


Od té doby žila Aleia s novým jménem - Natsumi - krásné léto. Pomalu plynuly dny, týdny, měsíce a dívce zbývali ještě čtyři měsíce do porodu. Pořád bydlela u sourozenců ve Vodopádové. S Hideakim se sblížila a měli před svatbou. Aleia dávno zapomněla na svůj původ. Paměť se jí nevrátila a tak se nesnažila přemýšlet nad tím kdo byla. Byla teď šťastná. I když...něco jí chybělo. Hideaki jí někoho hrozně připomínal, ale nemohla si vzpomenout koho.



Mezitím byly ve Skalnaté dokončeny všechny opravy, protože jich bylo opravdu mnoho, a vesnice teď vypadala jako předtím. Všichni byli zase šťastní. Kromě Ita. Ještě pořád nezapomněl na svou milovanou. Každý den ji hledal, ale nikdy ji nenašel. Byl úplně na dně. Teď už rodiče konečně pochopili jak to mezi nimi bylo. Pochopili, že ji opravdu milovat. Snažili se ho nějak rozveselit. Vodili mu domů krásné dívky, aby si vybral nějakou za svou ženu, ale on je odmítal. Toužil jen po Aleie.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 7. února 2009 v 14:19 | Reagovat

Masakr =D najdou se? nebo to skonci tak, ze uz se nikdy neuvidi? Pis dal, dal dal! =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama