Jiraiya´s lover 8.díl - Co to dělám??

17. února 2009 v 10:01 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover

Jiraiya mě už vyhlížel před domem. ,,Kdes byla tak dlouho?" ptal se ,,mile". ,,Venku" sykla jsem. ,,Proč jsi mi nějak nedala vědět?" pokračoval. Neměla jsem náladu na hádání. ,,Ty mi taky nikdy nic neříkáš." ukončila jsem hovor a vešla jsem do domu. Vytáhla omluvňák a napsala tam znovu nevolnost. ,,Už zas?" načumoval do něj Jiraiya. ,,Nech mě....nejsi můj otec." ,,A chovám se tak snad?" ptal se hloupě. ,,Jo, ale není ti to vůbec podobné." položila jsem si hlavu na jeho břicho. ,,Co to děláš?" nechápal. ,,Hledám Jiraiyu....mám pocit, že jsi ho snědl, protože ty nejsi můj Jiraiya, ty jsi můj otec." odlepila jsem od něho ucho a zalezla do koupelny. Asi za půl hodiny jsem z ní zase vylezla, tentokrát už v pyžamu a padla jsem na postel. Vzala jsem si ze stolu mp4-ku a začala poslouchat. Asi jsem u toho usnula nebo co.

Ráno jsem se probudila a ležela jsem přikytá, mp4-ka zase na stolku. Ach jo, zase ta blbá škola....pomyslela jsem si. No ale co se dalo dělat. Rychle jsem si nachystala rozvrh na ten den a pádila do školy. Ten den už se mi nikdo nesmál, kvůli Jiraiyovi. Tentokrát si na mně ukazovali kvůli Itachimu. Kluci mě nenáviděli a holky mi záviděli. Byl přece jenom kus. Vešla jsem do třídy, kde se najednou rozhostilo ticho. Sedla jsem si vedle Yumi. ,,Ahoj" pozdravila mě. ,,Ahoj, jdeš na chodbu?" mlčky přikývla. Musela jsem jí vyprávět o svém zážitku s Itachim. ,,Byl fakt hrozně milej." končila jsem s vyprávěním. Yumi mi to nechtěla věřit ,,Chie, vždyť je to Uchiha! Ještě k tomu Itachi Uchiha! Ty nevíš, že má pletky s Akatsuki?" chrlila na mě oheň. ,,Vím, ale stejně..." pokrčila jsem rameny. Zazvonilo. Vrátily jsme se zpátky do třídy.

Den probíhal docela dobře. Před poslední hodinou ale přišel třídní a zase po nás chtěl omluvenky. Mezi těmi lidmi co volal jsem byla samozřejmě i já. Vytáhla jsem omluvný list a podala mu ho. ,,Co to je?" ptal se mě. Podívala jsem se na papír. Moje nevolnost byla přelepená. Místo ní tam stálo návštěva gynekologie. ,,Nebylo vám náhodou včera špatně?" ptal se mně znovu. ,,No bylo a právě proto jsem pak šla tam...tam...no tam..." ukazovala jsem na řádek, na kterém to bylo napsané. Podepsal mi to a odešel. V tu chvíli jsem měla sto chutí zabít Jiraiyu, protože co si pamatuju tak jsem omluvňák nechala na stole a odešla do koupelny. Ráno už byl v tašce. ,,Počkej až se mi dostaneš pod ruku." vyštěkla jsem. ,,Co jste to řekla?" zastavil se třídní ve dveřích. ,,Co já?? To nebylo na vás!" omlouvala jsem se. ,,Ještě jednou a nepřejte si mě!" křikl. Vás bych si nepřála ani ve snu, řekla jsem si v duchu. ,,Pardon," špitla jsem.

Už bylo po vyučování a mně napadlo, že bych mohla zase zajít na hřiště. Tak jsem si to tam štrádovala, když v tom... ,,Ahoj krásko." ozvalo se za mnou. ,,Ahoj" odpověděla jsem. Vzal mi tašku. ,,Kam jdeš?" ptal se. Nechtěla jsem vypadat vlezle, že jdu schválně na hřiště, ale žádná výmluva mě zrovna nenapadla. ,,Jdu...no....doufala jsem, že tě zase někde potkám." usmál se. Byl tak krásnej a hlavně skoro stejně starej jak já. Žádných třicet let rozdíl. Bylo mi s ním opravdu dobře. Šli jsme na hřiště a on se ke mně pořád přibližoval. Po chvíli jsem už cítila jeho tělo vedle sebe. Došli jsme a sedli si tak jako včera na houpačky. Začali jsme si povídat. ,,Dneska už nesmím přijít tak pozdě, zítra píšeme složitou písemku z matiky" vymlouvala jsem se. ,,Můžu ti s tím pomoct, jestli chceš?" nabízel mi. Nevěděla jsem jestli to přijmout nebo ne. ,,Tak dobře." Vypadlo ze mně najednou. Ještě chvíli jsem toho litovala, ale potom mě to přešlo.

,,Možná by jsme mohli jít k Jiraiyovi domů." navrhla jsem. Itachimu se to ale moc nelíbilo. No, já kdybych byla v jeho kůži tak z toho taky nejsem dvakrát nadšená, ale kdybych věděla..... ,,Nikdo nebude doma." pokračovala jsem. ,,Přes den není nikdy doma. Zase bude někde...." máchla jsem rukou. Usmál se popadl mou tašku a řekl: ,,Tak jdem!"

Odemkla jsem dveře a nechala ho vejít. Doufala jsem, že Jiraiya není doma, protože jsem si tím nebyla vůbec jistá. Nikde nikdo - je to v suchu. Zavedla jsem ho do obýváku a zašla pro matiku. Sedla jsem si vedle něho na pohovku a podala mu sešit. ,,Z čeho to máte?" ptal se. On má snad v plánu opravdu se učit?? myslela jsem si. Vzala jsem si od něj knihu a nalistovala stranu. ,,Čemu nerozumíš?" podívala jsem se na složité příklady a bez přemýšlení odpověděla. ,,Ničemu." začal se smát. ,,To je typické." Čekal, že nějak zareaguju, ale já jsem jenom seděla a mlčky ho pozorovala. Zadíval se mi do očí. Pomalu se ke mně přiblížil. Po chvíli jsem se už líbali. Přesunuli jsme se do ložnice. V tu chvíli jsem si připadala jako největší děvka. ,,Počkej." zastavila jsem ho ještě než k něčemu došlo. ,,Děje se něco?" ptal se a bylo vidět, že má obavy. Usmála jsem se ,,Ne." Začal mě znovu líbat. Když může Jiraiya tak já taky, myslela jsem si. Ale nešlo to. ,,Promiň", řekla jsem najednou. Bylo vidět, že je zklamaný. ,,To nic.." lhal. ,,Je mi to líto," omlouvala jsem se. ,,Mně taky..." zvedal se a tvářil se dost naštvaně. Bylo mi to líto. Ale nebyla to lítost, kdo mě to přinutil znovu udělat, byl to chtíč. Touha, která chtěla jednak Itachiho, ale zároveň se pomstít Jiraiyovi. ,,Itachi?" hlesla jsem. Zrovna si zapínal košili. Otočil se. Vstala jsem a košili mu zase rozepla. Pochopil to. Znovu jsme se začali vášnivě líbat. Po chvíli jsme už oba leželi nazí na posteli. Zase mě přepadla touha zakřičet dost, ale věděla jsem, že to už by teď opravdu nebylo na místě.

Pořád jsem se nezbavila pocitu, že jsem děvka. Leželi jsem mu na hrudi, tak jako vždycky Jiraiyovi. Vzpomněla jsem si na něj. Zvedla jsem hlavu a zatřásla s ní. Potom ji zase položila. Itachi si sedl a políbil mě. ,,Už radši půjdu." sevřel se mi žaludek. Teprve teď mi docvaklo co jsem udělala.

Itachi se sbalil a odešel. Já jsem ustlala postel a uklidila.....věci, které Jiraiya nemusel vidět. Sotva jsem skončila, přišel domů. ,,Ahoj" pozdravila jsem ho jako by nic. ,,Ahoj" oplatil mi pozdrav a políbil mě. Začal něco čuchat. ,,Čím to smrdíš?" začala jsem se třást. ,,Já.....já ti to vysvětlím..." začala jsem. Čuchal dál. ,,Pánská voňavka?" ztuhla jsem. Jestli jsem něco někde nechala tak jsem v prdeli a tohle je můj poslední den života. ,,Jo....no...kluci dneska ve škole blbli." vymlouvala jsem se. Ještě chvíli přemýšlel, potom odešel. Oddechla jsem si, ale věděla jsem , že se to jednou dozví. Nejspíš někdy brzo. Jestli se ještě jednou pohádáme asi mu to vmetu do tváře. Nemůžu mu lhát.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 17. února 2009 v 16:08 | Reagovat

Hmmmmm....neměla bych výčitky, podvýst ho s Itachim xD xD

2 Deny Deny | Web | 17. února 2009 v 16:46 | Reagovat

asi tak xD...hezkej díleček xD

3 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 17. února 2009 v 16:47 | Reagovat

pěkný.. já kdybych ho milovala ( staříka ), tak to asi neudělám, ale když on může sbírat informace..

4 Deny Deny | Web | 17. února 2009 v 17:47 | Reagovat

jé díky za hlas :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama