Jiraiya´s lover 5.díl - Nemilá návštěva

14. února 2009 v 12:52 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover

Ráno jsem se probudila na stole v kuchyni. ,,Sakra? Co tady dělám?" ptala jsem se sama sebe. Jiraiya stál ve dveřích opřený o futro. Jenom se usmál. ,,Byla to divoká noc." Nic moc jsem si nepamatovala. ,,Viděl jsem, že jsi včera hodně trénovala....mou mysl máš volnou." ušklíbl se. Jak si může být tak jistý? Jak ví, že se budu dívat jen na včerejší noc? Co když toho využiju. ,,Myslím, že ne" řekl najednou. Cože? Co jako? Vždyť on nemohl slyšet co si myslím....možná to bude tím, že už mě znal. Přišla jsem blíž a zadívala jsem se mu na......hlavu. Škubla jsem sebou jako kdybych měla nějakou předtuchu a přitom jsem jenom viděla.......,,Ou, jej, ou..." opakovala jsem pořád dokola. To co jsme v noci dělali bylo pěkně nechutné. ,,Ó můj Božee....tohle všechno?" ptala jsem se, ale přitom jsem nechtěla slyšet odpověď. Jenže mi to došlo pozdě. ,,A ještě mnohem víc." Odpovídal Jiraiya slastně na mou otázku. Chtělo se mi zvracet. Myslela jsem, že jsou to jen zvrácené představy, ale nejspíš nebyly.
Ten den jsem zase odmítala jít do školy, ale Jiraiya mě do ní prostě dokopal. Dokonce mě doprovodil. ,,Tady ne," uhla jsem jeho polibku. ,,Chápu..." řekl, ale stejně mě políbil. Viděla to asi půlka školy. ,,No super." vzdychla jsem. ,,Kašli na ně." vzal mě za pas a začal mě vášnivě líbat. Začínalo mi být jedno co si okolí myslí. Okolo šla i Lucy. Všichni udiveně hleděli a stáli na místě jako přibití, jenom ona se lehce usmála a šla dál. Myslím, že to zná. Najednou jsem se odtrhla. ,,Už musím jít." chápal. ,,Budu tě čekat doma. Sám" dodal a odešel. Celý den jsem měla dobrou náladu.
Asi za týden jsme měli jarní prázdniny. Moc jsem se těšila. Celé dny se válet doma a nic nedělat. Ležela jsem v posteli a najednou se ozval z pod okna nějaký zvuk. ,,Ty zvrhlý poustevníku! Musíš mě učit!" začala jsem se smát. Samozřejmě to byl Naruto. Na důkaz toho, že není poustevník (zvrhlý je) jsem se vyklonila z okna ve spodním prádle. ,,Ahoj Naruto!" pozdravila jsem. Když mě spatřil udělalo se mu špatně. Nikdy jsem se nedozvěděla jestli ze mně nebo z Jiraiyy. ,,Promiň Naruto, ale teď nemám čas...musím ...." ,,sbírat informace" dokončila jsem za něj větu. Chlapci se to evidentně nelíbilo, ale zato mně jo. Když jsem ale viděla jak moc se Naruto snaží odmítla jsem Jiraiyu a donutila ho trénovat.

Ještě se mi chtělo spát a tak jsem zase ulehla do postele a zavřela oči.
,,Maminko! Maminko nééé!" křičí malá Chie. Matka padá na zem, celá od krve. Dítě se snaží matku křísit, ale je to marné. ,,Otče?? Kde jenom jsi!!?" brečí dítě. V tom se útočník začíná přibližovat i k děvčátku.

,,Ááááááá!!!!" křiknu a rychle se posadím. Jsem celá zpocená. ,,Byl to jen sen..." uklidňovala jsem se. V tom zase slyším Naruta a Jiraiyu jak se hádají. Chci se usmát, ale nejde to. Byl to strašný sen. Nejhorší na něm bylo, že se opravdu kdysi stal. Tohle už se mi dlouho nezdálo, pomyslela jsem si. Vstala jsem z postele a šla se osprchovat. Po koupeli jsem se odebrala do kuchyně a začala vařit oběd. Moc to sice neumím, ale aspoň jsem se pokusila. Vytáhla jsem starou kuchařku, kterou napsala má maminka a zase jsem si vzpomněla na ten sen. Na pánvi jsem už mezitím měla rozehřátý olej. Ukápla mi slza při vzpomínce na ni. Samozřejmě kam jinam než na pánev s olejem. Ten začal prskat. ,,Do prdele!" zařvala jsem. ,,Toho si nevšímej Naruto, to jenom Chie vaří." oznámil klidně Jiraiya stojící na zahradě. Narutovi se zase udělalo špatně při představě, že on a já..... ,,Už musím jít. Musím ještě zajít za Sakurou." vymlouval se.
Uvařila jsem nějaký to jídlo, ani nevím jak to pojmenovat, ale snad to bude chutnat. Nachystala jsem na stůl a zavolala na Jiraiyu. Po chvíli přišel a už jsme obědvali. ,,Mňam. To je dobrý, co to je?" hltal. Honem jsem si chtěla vymyslet nějaký název, ale zrovna mě nic nenapadlo. ,,No...popravdě ani nevím...nějakej maglajz." Nijak jsme se názvem nezabývali a jedli jsme dál. Po obědě jsem šla umýt nádobí. Jiraiya zrovna odcházel z kuchyně. Ve dveřích se ale zastavil ,,Večer budeme mít návštěvu, přijde k nám můj starý kamarád." Starý? Jak to myslel. Pousmála jsem se ,,Co je?" ptal se. ,,Ale nic.....já jenom...ty máš nějaké přátele?" začala jsem se smát. ,,Myslela jsem, že jsi poustevník." Jiraiya se zamyslel. Zvedl obočí a protáhl obličej. Potom odešel.

Zbytek odpoledne byl docela klidný. Nic mimořádného se nestalo, jenom jsem vysklila okno, když jsem utírala prach. Jak se mi to povedlo? Jednoduše. Ten žebřík se najednou nějak zhoupnul a prostě pak......najednou kyblík s vodou se chtěl asi vylít nebo co, jenže si nevšiml, že okno je zavřené. Vtipný to kyblík. Jiraiya měl ohromnou radost. Zítra k nám přijdou to opravit.
Nadešel večer a očekávaná návštěva. ,,Jiraiyo? Pověz mi o něm něco ať nejsem za tutana až přijde." prosila jsem. ,,No... tak.... pochází z Větrné vesnice, je starý asi tak jako já. A dokonce myslím, že má taky nějaké kekkei genkai. Je to něco podobného jako máš ty." Pozorně jsem poslouchala. Večeře už byla taky uvařená, a tak jsem si oblékla něco trošku více svátečního, jenom Jiraiya zůstal v těch jeho oškubaných starých hadrech. ,,Vždyť v tom vypadáš jak pytel!" nadávala jsem mu.
Naše hádání přerušil zvonek. Jiraiya šel otevřít. ,,Daisuke!" vítal starého kamaráda. Sotva jsem slyšela to jméno udělalo se mi nevolno. Opravdu řekl.......ne...to nemůže být pravda...ale po tom co říkal o jeho schopnostech. Začala se mi točit hlava. Jiraiya pozval chlapa dovnitř. Sedli si do obýváku a začali si vykládat. ,,Tak co pořád jsi takový poustevník?" ptal se pobaveně Daisuke. ,,Nene..." odpověděl mu a potom zavolal na mně, čehož jsem se nejvíc bála. ,,Chie?! Pojď sem, prosím." Ještě chvíli jsem stála na chodbě. Nemohla jsem se hnout, už jsem ho tolik let neviděla. Musíš být silná Chie! Ty to zvládneš! Povzbuzovala jsem se. Vešla jsem do obýváku. Chlap se na mně usmál, ale potom se zamyslel. ,,Chie, tohle je Daisuke, znamená to velká pomoc." Vychvaloval hrdě nejlepšího přítele. Já se ale nesmála. ,,My už se známe.....bohužel....A nemyslím si, že by se mněl jmenovat velká pomoc...nám rozhodně nepomohl." vyklopila jsem ze sebe a zase odkráčela z místnosti. Jiraiya se vydal hned za mnou. ,,Chie?" chytl mě za ruku a otočil. ,,Co blbneš?" ptal se naštvaně. Nebyla jsem schopná slova. Mlčky jsem stála a dívala se do země. ,,Je to můj otec," řekla jsem najednou.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Deny Deny | Web | 14. února 2009 v 13:51 | Reagovat

wow...zajímavý :)

2 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 14. února 2009 v 15:53 | Reagovat

muhehehe tak to naštve.. ale teď newím, co by mě naštvalo víc. jestli to, že je můj otec přítel mého milence, nebo že ehm... nebo že si užívám ze stejně starým chlápkem.. asi by mi bylo blbě ať už z toho nebo z toho.

3 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 14. února 2009 v 17:08 | Reagovat

To je masakr :-D

4 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 14. února 2009 v 17:50 | Reagovat

chcu další !!!!

5 YukiRa YukiRa | Web | 27. května 2009 v 16:27 | Reagovat

sado masoooo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama