Jiraiya´s lover 17.díl - Atentát

28. února 2009 v 17:24 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover

Když se mi udělalo lépe a pustili mě z nemocnice, Jiraiya si mě vzal zase k sobě domů. Šla jsem moc ráda, jenom mi to bylo trošku trapný, protože po tom všem co jsem mu udělala, no já být ním tak se zpátky nevezmu.

Už mi bylo dobře a tak jsem zase mohla naplno dělat všechny věci. Chtěla jsem se zašít do kuchyně a začít vařit oběd, ale věděla jsem, že si napřed musím promluvit s Jiraiyou. Sedli jsme si do obýváku a já mu všechno řekla. ,,Myslela jsem.....já vlastně ani nevím proč jsem utekla. Myslela jsem si, že už nás nechceš, když jsi se tu měsíc neukázal....prostě mě to nějak chytlo, sbalila jsem věci a odešla. Teď když jsem se vrátila......můžu být zase šťastná.....ale jenom s Ryuuem." sklonila jsem hlavu. Do klína mi ukápla slza. Jiraiya se přisunul a objal mě. ,,Nějak to zvládnem." konejšil mě. Pokývala jsem hlavou. Potom jsem odešla do kuchyně.

Pár dní jsme na syna ani nepomysleli. Oba jsme dobře věděli, že mu Itachi nic neudělá. I kdyby ho neměl rád, byl to zachránce jejich klanu a toho si cenil. Měl se u něj dobře. Myslím, že mu nic nescházelo, tedy.....asi kromě nás. Začínala jsem se ale bát, že na nás časem zapomene.

Jednoho dne, když jsem se ráno probudila a hledala vedle sebe Jiraiyu, nebyl tam. Myslela jsem, že bude v obchodě nebo na zahradě nebo že se prostě jenom zase někde fláká. Usmála jsem se a zase jsem usnula. Když jsem se znovu probrala, zase jsem neslyšela žádné kroky, ani zvuky, že by se ještě nevrátil? Pokrčila jsem rameny a zašla do koupelny. Umyla jsem se, vyčistila si zuby a šla, jako obvykle, do kuchyně připravit oběd. Vyndala jsem všechny potřebné ingredience z ledničky a položila je na linku. Na pánvi se mi smažila vajíčka a já jsem chtěla mezitím nachystat na stůl. Vzala jsem ze skříňky nad dřezem dva talíře a položila je na stůl. Otočila jsem se zpět k pultu. Něco mě napadlo. Podívala jsem se na stůl, byl tam lístek. Vzala jsem ho a začala číst. 'Dostanu ho zpátky, svého syna mu nenechám' zatmělo se mi před očima. ,PS: Miluju tě.' opřela jsem se o stůl. Nepomáhalo to - sedla jsem si. Snad...snad se nevydal za Itachim??? Co budu dělat?? Lítalo mi hlavou. Zamyslela jsem se a úplně jsem zapomněla, že něco smažím. Najednou jsem ucítila nepříjemný zápach. Vyskočila jsem. Vajíčka byla černá, že nebylo poznal co to původně bylo. Vzala jsem pánvičku a vysypala je do koše. Tu jsem potom hodila do dřezu. Vyvěrala jsem a začala se oblékat. Protože jsem Jiraiyu už nějaký ten pátek znala, věděla jsem, že ten jeho vzkaz nebyl jenom tak. Vzala jsem si kunaie a shurikeny, které jsem obvykle tedy nepoužívala, ale myslím, že by se mi mohly hodit. Vyšla jsem z domu.

Prodírala jsem se lesem, šla jsem přes palouky a různé jiné, dokud jsem nedošla na místo, kde jsem se potkala znovu s Itachim. Nebyl tam. Vydala jsem se dál - na místo, kde nás nechal bydlet. Slyšela jsem nějaké zvuky. Bylo to něco jako nože zarývající se do kmenu stromu. Trénovali. ,,Výborně!" ozvalo se. ,,Jednou se taky přidáš k Akatsuki...." poznala jsem opět Itachiho hlas. Lekla jsem se. K AKATSUKI??? A mého syna??? NIKDY!!! Řvala jsem v duchu. Hrozně moc jsem tam chtěla vtrhnout a zastavit je, jenže to co jsem najednou uslyšela mě totálně odrovnalo. Byl to Ryuu. ,,Mám tě moc rád tati...nikoho nemám radši!" myslela jsem, že budu mít infarkt. Co se s ním stalo?? Proč mi tohle dělá? kladla jsem si otázky, ale přitom jsem moc dobře věděla, že za to můžu já. Kdybych mu jeho pravého otce neukázala, tuhle větu bych nikdy neslyšela. Chytla jsem se nejbližšího stromu. Začala jsem potichu plakat. Každý normální člověk by tohle asi neudělal, jenže já jsem strašný melancholik. Rozbrečím se skoro při každé hádce a když se mi stane něco jako je tohle tak jsem úplně v....

Seděla jsem, plakala a objímala strom. Pomalu po mně začínali lézt mravenci. Pokaždé, když jsem nějakého ucítila, setřepala jsem ho. Po chvíli jsem zase něco zaslechla - kroky. Přibližovali se. Až teď jsem si uvědomila, že sedím přímo před vchodem do chatrče. Vylezla jsem na strom. Zanedlouho se objevil Itachi a po jeho boku Ryuu. Nemohla jsem se na to dívat. Zavřela jsem oči a otočila hlavu. Snažila jsem se zadržet slzy. Vešli dovnitř. Po chvíli mě to přešlo a začala jsem vymýšlet plán. Vytáhla jsem si papírek a tužku a začala si malovat. Nakreslila jsem dům, okolí sebe, je....potom jak zaútočím.....jak utečeme...za hodinu jsem to měla. Byli pořád vevnitř. Věci jsem zase schovala. Vstala jsem a chtěla seskočit. Nešlo to. O něco jsem se zachytla. Ne... nezachytla.... ,,Jiraiyo?" málem jsem zakřičela. Stál vedle mě na větvi. Tak si prst na pusu, ,,Ššššššš...." zakroutil hlavou. Políbil mě. ,,Věděl jsem, že sem přijdeš" nahodil úsměv ala směju se, ale zárověň se mračím. Vzal mě za ruku. ,,Jdeme na to?"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 28. února 2009 v 19:02 | Reagovat

Klášný =D doufám, že další bude brzo =D

2 )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ | E-mail | Web | 28. února 2009 v 21:16 | Reagovat

Atentát v posteli xD dobrý díl

3 Deny Deny | Web | 28. února 2009 v 21:55 | Reagovat

ou...paráda...

4 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 6. března 2009 v 17:18 | Reagovat

mocny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama