Jiraiya´s lover 14.díl - Tajemství

23. února 2009 v 8:27 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover


Pustili mě domů. Seděla jsem v křesle v dětském pokoji. Ryuu sladce spal v postýlce a já ho pozorovala. Byl krásný. Stejně jako jeho otec. Ne že bych věděla kdo to je, ale oba byli krásní a hodní....no Itachi zrovna hodný nebyl, ale ke mně jo. Jiraiya byl zrovna ve městě a nakupoval nějaké potraviny. Byla jsem sama jen se synem. Sešla jsem domů k telefonu. Vzala jsem sluchátko, po chvíli ho zase položila. Vždyť na něho nemám číslo? myslela jsem si. Ryuu začal plakat. Běžela jsem nahoru a vzala ho do náruče. Podle závanu jsem poznala, že potřebuje přebalit. ,,Hotovo!" šklebila jsem se na Ryyua. Políbila jsem ho, nakrmila a opět uložila do postýlky. Sešla jsem do kuchyně. Jiraiya zrovna vyskládával nákup. ,,Ahoj" pozdravila jsem ho a políbila. ,,Ahoj" odpověděl mi. ,,Jak se máte?" pokračoval. ,,Docela dobře. Ryuu teď spí." usmála jsem se a pomohla mu s nákupem. Začala jsem vařit oběd. Jiraiya šel nahoru do pokoje. Nevím co tam dělal, ale byl potichu, takže se asi kochal. Nachystala jsem na stůl a dovařila.
Po obědě jsme kuchyň uklidili. Najednou někdo zaklepal. Šla jsem otevřít. Byla to Yumi. ,,Ahoj nechceš se projít?" ptala se. ,,No víš......musím být s malým..." zamračila se. ,,Je to důležité..." naklonila se ke mně a zašeptala. ,,Opravdu důležité." Zašla jsem do domu a poprosila Jiraiyu jestli by pohlídal Ryuua a odešla jsem. Yumi mě vzala za ruku a táhla pryč. ,,Kam jdeme?" zajímalo mě. ,,Neptej se." sykla. Vytáhla mě do nedalekého malého lesíka a nechala mě tam. Prostě někam odešla. ,,Co je? Kam jdeš?" volala jsem za ní. Nechápala jsem. Ještě chvíli jsem se za ní dívala. Vzdychla jsem a otočila se. Zatočila se mi hlava. Přede mnou stálo něco v černém plášti. ,,Itachi...? hlesla jsem a do očí se mi navalily slzy. Přistoupil pomalu ke mně a políbil mě. Líbali jsme se dlouho. Potom jsem ho ale odstrčila. Kroutila jsem hlavou. ,,Kde jsi byl?" ptala jsem se zvědavě. ,,Musel jsem......to je jedno. Hlavní je proč jsem tu." nechápala jsem. Vzal mě za ruku. ,,Uteč se mnou..." vyvalila jsem oči. ,,COŽE??" divila jsem se. ,,Uteč se mnou." opakoval. ,,Ale já.....já...." snažila jsem se nějak odpovědět. ,,Vykašli se na něj..... copak si nevzpomínáš co ti provedl??" ztuhla jsem. ,,To není kvůli němu." sklonila jsem hlavu. ,,Jde o Ryuua." koktla jsem. ,, O Ryuua? Kdo to je?" zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. ,,Můj syn." Viděla jsem jak se mu rozšířili zorničky. ,,Tvůj a jeho?" ptal se sklesle. Chvíli jsem mlčela. ,,Nevím." vypadlo ze mně najednou. ,,Jak to myslíš, že nevíš?" , ,,Bylo to v té době kdy jsem byla i s tebou." evidentně ze mně nechápal. ,,Chceš mi říct, že je klidně možné, že je to moje?" , ,,Spíš ne, ale ta možnost tady je...."
Najednou jsem uslyšela ohlušující ránu. Itachi zpozorněl. Znovu mě políbil. ,,Ještě se setkáme." dodal a zase zmizel. Zůstala jsem stát na místě a ani se nehnula. V zápětí kolem mě prosvištěli nějací chlápci a hnali se za Itachim.
Pomalu jsem se došourala domů. Vešla jsem do dětského pokoje a vzala Ryuua do náručí. ,,Mám tě moc ráda." šeptala jsem a přitom přemýšlela jestli bych byla schopná utéct.
Ryuu rostl a čím dál víc se mi podobal. Jiraiya se začínal stávat otcem a to tak že jako fakt. Vodil Ryuua do školky, hrál si s ním a podnikal různé blbosti. Jo a nezapomněl ho zasvětit to světa žen. Jednou když jsme byli o víkendu na výletě jsme se ubytovali v kempu. Rozhodli jsme se totiž jet stanovat. To bylo už když měl jít syn do první třídy. Rozbalili jsme stan a šli se projít. Vyšli jsme na kopec s rozhlednou a tam taky vylezli. Do tábora jsme se vrátili asi po dvou hodinách. Všichni jsme se šli osprchovat. Jiraiya vzal Ryuua do pánských sprch. Raději jsem nechtěla vědět co všechno tam dělali. Vzhledem k tomu, že jsem si ještě umývala vlasy jsem vyšla ze sprch trochu později. Otevřela jsem dveře a co jsem neviděla. Jiraiya a Ryuu stojí u okna, kterým je vidět do sprch - dámských. ,,Hele koukni....vidíš támhle to??!!" ukazoval otec synovi. ,,Ale tati....já tam nevidím...." stěžoval si malej. Jiraiya ho zvedl, aby viděl. ,,Jůůůůůůů....." slintal Ryuuk. Teď už jsem si byla stoprocentně jistá, že není Itachiho. ,,Jiraiyo!!!" zařvala jsem. Otočil se tak rychle, že málem syna pustil. ,,Jé hele....podívej beruška!" zamlouval. ,,Tam ale žádná není." Nechápal Ryuu. ,,Už uletěla." šklebil se na mně Jiraiya. Já jsem jenom zírala. Doufám, že nebude po něm, modlila jsem se. Aspoň ne v tomhle. V posteli klidně.
Výlet se vydařil, ale občas měl errory. Například, když Jiraiya ukazoval Ryuuovi Icha Icha a nebo když mu popisoval různé části ženského těla a HLAVNĚ co všechno se s nimi dá dělat. ,,Tak a dost!!" nemyslíš si, že je na to trošku mladej?" snažila jsem se ho zastavit. ,,Však počkej! Jednou se mu to bude hodit." vymlouval se. ,,Jo jasně.....bude snad dělat kariéru gigola nebo co?" hádala jsem se. Zamyslel se.... ,,no vidíš to mě nenapadlo...." snažil se mě vytočit.
Dojeli jsme domů. Ryuu si šel hrát ven s kamarády a já a Jiraiya jsme ......

Po prázdninách už šel Ryuu do školy. Jiraiya ho chtěl mermomocí doprovodit a tak jsem šli všichni. Došli jsem do budovy a nechali syna zapsat. Potom si vybral hračku, které rozdávali a zase jsme šli domů. ,,Tak jak se těšíš do školy?" ptala jsem se vesele. ,,Moc! Doufám, že tam bude hodně hezkých holek!" smál se Ryuu. Hodila jsem vražedný pohled na Jiraiyu. Udělal gesto stylu já nic a pokračoval v cestě.

Další den se Ryuu vrátil ze školy a táhl nás do obýváku. ,,Musím vám všechno povykládat." Dal se do řeči ještě něž jsme se ho stačili na něco zeptat. Sedli jsme si na pohovku a Jiraiya mě objal. ,,celý den jsem seděl s Aimi." (Aimi znamená láska) ,,Aimi?" ptala jsem se ,,není to náhodou děvče?" začala jsem se rozčilovat a chtěla vstát, ale Jiraiya mě zadržel. ,,Co jinak?" snažila jsem se navodit na jiné téma. ,,Měla krátkou sukni a ...." ,,TAK A DOST!!!!" křikla jsem a vyskočila. ,,Zítra si sedneš s klukem!!!" vzala jsem syna za ruku a táhla ho nahoru do pokoje. Potom jsem se vrátila do obýváku. Jiraiya mezitím zmizel. Vyšla jsem na zahradu. ,,Musíme si vážně promluvit." Řekla jsem, když jsem ho našla. ,,Jak si to představuješ?? Podívej se co z něj děláš?!" řvala jsem. ,,Dělám z něj sexuálního Boha." pyšnil se. ,,Nezávidíš jeho dívce?" ptal se mě a přitom věděl co odpovím. ,,Ně...nemám proč." Zvedl obočí, přišel ke mně a začal mě líbat.
Další den jsem šla s Ryuuem do školy. Jako já jsem s ním chodila každý den, že jo, ale tentokrák jsem s ním šla až do třídy. ,,Tak kde sedíš?" ptala jsem se mile. Ukázal na lavici, ve které sedělo děvče. ,,Aha...." rozhlédla jsem se po třídě. ,,Podívej, tady je hezké místěčko!" ukázala jsem na chlapce co seděl sám a už jsem ho táhla. ,,Ale mami neeee!!!! Jenom sem neee!! On smrdí!!!" ztěžoval si. Mně to bylo ale jedno. Hlavně, aby neseděl s tou dívkou. Jenže on si s ní stejně sedl.

Už v druhé třídě si mě zavolali do školy. Přišla jsem tam a šla rovnou do ředitelny. Ryuu seděl na židli, hlavu skloněnou. ,,Dobrý den." pozdravila jsem s úsměvem. Ředitelka se ale moc nesmála. Pokynula, abych se posadila. ,,Váš syn," začala, ,,obtěžovat spolužačku na záchodcích." nevěděla jsem co na to říct. Myslela jsem, že Jiraiyu zabiju. Přišla jsem domů, Ryuu byl zmalovanej jak velikonoční vajíčko. ,,Jiraiyo!!" volala jsem. Přikráčel a hned jak viděl syna otočil se na patě a chtěl zase zmizet. Poslala jsem Ryuua do pokoje a Jiraiyovi pořádně vynadala.
O pár dní později už bylo zase všechno v pořádku. Z Ryuua se pomalu stával Jiraiya a já jen nečinně přihlížela. Nemohla jsem nic dělat. Vždy, když někam zmizel jeden, k nalezení nebyl ani druhý. Byli jako nejlepší přátelé a z toho jsem měla radost. Dokonce jsem úplně zapomněla na Itachiho. Jenomže někdo nebo něco chtělo abych ho jen tak vypustila ze své paměti. Proto jednou, když jsem seděla na zahradě a Jiraiya byl ve městě, přišel za mnou Ryuu. ,,Maminko! Maminko!" volal. Zavřela jsem knihu a podívala jsem se na něj. ,,Podívej co umím." pokračoval. Ukázal mi to. Lekla jsem se tak, že když jsem máchla rukou vylila jsem sklenici s pitím na stolku, který stál vedle křesla. ,,Panebože...." šeptala jsem. ,,Maminko? Co je ti?" ptal se syn starostlivě. Nemohla jsem vůbec mluvit. ,,T-to.....tohle už nesmíš udělat!! Tohle nikdy nesmíš ukázat tátovi!!" křičela jsem na něj. Ryuuovi se nahrnuly do očí slzy a utekl. Dívala jsem se do prázdna. Nechápala jsem jak se to mohlo stát..... jak to......že........že Ryuu má...............SHARINGAN!!!!!!!.....................
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 23. února 2009 v 16:27 | Reagovat

To je masakrackej hustomonstrozni dil =D

2 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 23. února 2009 v 18:24 | Reagovat

,,Dělám z něj sexuálního Boha."

Xd.. tak to je prostě mazec.. honem další díleček !

3 Andy Andy | E-mail | 23. února 2009 v 21:58 | Reagovat

Achjo.. sem fakt myslela že tj Jiraiyovo.. no nic no.. ale jináč super pokráčko

4 YukiRa YukiRa | Web | 29. května 2009 v 16:52 | Reagovat

jj, hafec tohle!!! (sice zase otrochu později, ale nevadí)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama