Jiraiya´s lover 11.díl - Všechno je sen...

20. února 2009 v 9:00 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover

,,Jiraiyo?" koktla jsem. Podíval se na mně. ,,Vypadáš....jako ona....víš to???" řekl. Zase se mi drali do očí slzy. Pořád něco huhlal. Nebylo mu vůbec rozumět. Vzala jsem ho a dotáhla k němu domů. Vykoupala jsem ho, oblékla mu kalhoty a uložila do postele.

,,Ona....ona je tak.....tak...." snažil se mluvit. ,,Pšššš...." utišovala jsem ho. ,,Ne." odporoval. ,,Ty to nechápeš......ona......ona je......já ji miluju!!" křičel. Tentokrát jsem to už nevydržela a začala brečet. Byl tak krásný.....a to tělo.....BOŽE!!! Na to, že mu je padesát tak vypadá.....mmmmm..... Praštil sebou na postel a zavřel oči. Lehla jsem si mu na hruď a potichu ho zase koupala, teď ale ve svých slzách. Ani nevím jak, ale prostě jsem usnula. Nádherně voněl. Nebylo to ale tou koupelí. Voněl takhle vždycky. Stejně tak jak nevím jak jsem usnula jsem netušila kolik bylo hodin, když jsem se probudila. Ležela jsem pořád na něm. Nechtělo se mi ani vstávat. Opravdu nádherně voněl. Chtěla jsem si ho kus uřezat..... ,,Chie?" ozvalo se najednou. Posadila jsem se. Díval se mi do očí a viděl v nich slzy. ,,Miluju tě." objal mě. Cítila jsem jeho kůži na svém těle. Pomalu začínal mít mokrou hruď. Nevím jak dlouho jsme se objímali, ale chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo. Teprve teď jsem si uvědomila, že mi ještě nikdy neřekl, že mě miluje. Nikdy jsem to od něj neslyšela. Až teď. Byla jsem zase šťastná. ,,Chybělas mi." omlouval se. Nebyla jsem schopná slova. Zase jsme si lehli. Držel mě v objetí a já měla zase ten starý dobrý pocit lásky a bezpečí. Nejspíš ani nevěděl jak jsem se tam octla, ale zřejmě mu to bylo jedno. Byl rád, že může být zase se mnou. Začali jsme si povídat.


Vzbudila jsem se. COŽE?? křičela v duchu. BYL TO JEN SEN??? Jediné co byla pravda bylo, že jsem mu ležela na hrudi. Vstala jsem a zakryla ho. Byl nádhernej. Byla jsme strašně zklamaná. Myslela je, že je to doopravdy a on to byl mezitím jenom sen. Chtěla jsem vyběhnout na kopec a zakřičet. Políbila jsem ho na tvář a odešla. Celou cestu k Itachimu jsem brečela.

Došla jsem a zamířila rovnou do ložnice. Spadla jsem na postel a zabořila hlavu do polštáře. ,,Sen, sen, sen, byl to jenom blbej sen!" nemohla jsem se z toho vzpamatovat. ,,Tak jak ti dopadl ten doktor?" vešel do místnosti Itachi. Netušila jsem, že je doma. Zvedla jsem hlavu z polštáře. ,,Nevím. Dělali mi hodně testů a mám si pro ně přijít zítra." Přišel blíž a sedl si na postel. ,,Už jsi mluvila s Jiraiyou?" změnil téma. Podívala jsem se na něho, zvedla obočí a přimhouřila oči. ,,Ne" zalhala jsem, ,,ještě ne." Jakoby chtěl říct měla bys. Neřekl ale nic. Dal mi pusu na čelo a zase někam odešel. Připadalo mi, že mi Jirayiu přeje, ale netušila jsem proč. Vždyť my dva spolu....taky.....přemýšlela jsem, když v tom mě zase přepadly zfetovaný veverky, jinak řečeno El grcko, neboli blití. Bylo mi zase špatně a tak jsem se šla projít na čerstvý vzduch. Šla jsem po cestičce co vedla na louku. Protože bylo léto dalo se tam natrhat hodně pěkných květin. Nejradši mám tulipány, ale ty tu nerostly takže jsem sse musela spokojit se zvonečky, sedmikráskami, pampeliškami a dalším lučním kvítím. Upletla jsem si pár věnečků a ověsila se jimi. Slovem pár jsem myslela asi dvacet, a tak když jsem je dopletla už se začalo stmívat. Na obloze se vynořily červánky a slunce pomalu zapadalo. Tohle bylo nejlepší pozorovat jenom jediného místa. Ukázal mi ho Jiraiya. Byl to vysoký kopec hned za domem. Už dlouho jsem západ slunce neviděla. Vydala jsem se tam.

Došla jsem na kopec a rozhlídla se kolem. Bylo odtud vidět na celou vesnici. Nejkrásnější bylo ale to slunce. Nebe se najednou zbarvilo do ruda a jenom malými škvírkami lehce prozařovaly zlaté paprsky. Strašně mě to uklidňovalo. V tu chvíli jsem byla v úplné euforii. Usmívala jsem se a kochala se krajinou. Najednou jsem zapomněla na všechny problémy a taky mi přestalo být špatně. ,,Je to nádhera, co?" ozvalo se ze zadu. Prudce jsem se otočila. Měla jsem pocit, že se z euforie propadám do smrtelné agonie. Panebože.....Jiraiya! uvědomovala jsem si situaci. Přišel blíž. Otočila jsem se a znovu se podívala na oblohu. Stoupl si vedle mně a přidal se. ,,Je to moje nejoblíbenější místo." podotkl. Nemohla jsem vydržet jen tam tak stát. Hrozně jsem ho chtěla obejmout a políbit ho, ale byla jsem jako přibitá. Doufala jsem, že aspoň on něco udělá......

Celou tu dobu jsem se modlila, aby se něco stalo. Klidně, aby spadl meteorit, ale prostě aby se něco dělo!!! Pořád jsme tam jenom mlčky stáli. Vždyť už i to slunce zapadlo! Stála jsem a dívala se na mraky měnící se z červené na černou. Jiraiya stál vedle mně a čuměl do blba tak jak já. Nevím kolik času uběhlo, jediné co vím je, že jsme jenom stáli a stáli a pořád stáli, až mě začaly bolet nohy. OMG! Teď už nejenom nohy! Aha...tak to je v prdeli.....myslela jsem si.....páč jestli to takhle půjde sál, asi nestihnu utéct.....Jenomže ono to jak na sviňu šlo dál. Grcka mi stoupala pořád do krku. Tak, ale teď už jsem to opravdu nevydržela. ,,Je ti něco?" otočil se na mě. Nemohla jsem ani nic říct. Odběhla jsem tak, aby mě neviděl a všechno to vyhodila. Po chvíli jsem se vrátila (a nenápadně si vzala žvýkačku). ,,Děje se něco?" ptal se starostlivě. Znělo to stejně, jako když jsme spolu ještě chodili. ,,Nevím....nejspíš ne." řekla jsem mimořádně pravdu. Vypadalo to, že mi sice moc nevěří, ale nemohl s tím nic dělat. ,,Začíná se stmívat. Už musím jít." chtěla jsem uniknout jeho přítomnosti. ,,Pozdravuj Itachiho" nasadil smutný výraz. ,,a řekni mu, že má štěstí." pokračoval. ,,Odcházela jsem, ale když jsem slyšela tu druhou část, zastavila jsem se. ,,Cože?" ptala jsem se, jako že nechápu. ,,Má ohromné štěstí - může být s tebou." to už jsem nevydržela. Potřebovala jsem ho zase cítit. Rozběhla jsem se k němu a políbila ho. Objal mě. Chtěla jsem, aby to nikdy neskončilo. Cítila jsem zase jeho vůni, jeho doteky.....jako v tom snu. Když jsme přestali, vhrkly mi slzy do očí a utekla jsem. ,,Chie!" slyšela jsem zdálky jak na mně křičí, ale nemohla jsem se zastavit. Běžela jsem k Itachimu. Připadalo mi hloupé líbat se s jedním a bydlet s druhým, ale neměla jsem kam jinam jít. Musím to vyřešit co nejdřív, rozhodla jsem se a vešla do domu.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 20. února 2009 v 12:41 | Reagovat

jéééééééééé to je ale pěkný..

2 )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ | E-mail | Web | 20. února 2009 v 14:42 | Reagovat

další,další,další :D to byl nádherný díl

3 Deny Deny | Web | 20. února 2009 v 15:20 | Reagovat

juj...tj hezoučký xDDD

4 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 20. února 2009 v 21:05 | Reagovat

*Yumi napjatě svítí očička*     *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama