Jiraiya´s lover 16.díl - Další útěk

27. února 2009 v 22:43 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover


U Itachiho jsme zůstali několik dnů. Měl ale pořád málo času a tak se nám vůbec nevěnoval. Říkala jsem si, že byla blbost utíkat od Jiraiyiy, protože ten se o nás aspoň zajímal, kdežto Itachi..... nemám slov. Objevil se jenom někdy a to tak, že poplácal syna po zádech a mně si ani nevšiml. Připadala jsem si jako páté kolo u vozu. Pomalu mi docházelo, jaká jsem strašná kráva. Jakou obrovskou pitomost jsem udělala. Mermomocí jsem chtěla vrátit čas. Zastavila bych ho ten den kdy jsem se poprvé potkala s Itachim. Chtěla bych mu jen poděkovat a jít domů. Jít za Jiraiyou a mít dítě s ním. Ryuua jsem milovala, ale on se poslední dobou zdál nějakej jinej. Skoro si mě nevšímal, jenom čekal než se vrátí Itachi. Ten s ním dokonce chodil i trénovat! Nechápala jsem to. Mě neviděl a z něho dělal bojovníka. Připadalo mi to nevinné, ale ono to nebylo. Jednou, asi po třech týdnech, už jsem toho měla právě dost. Ryuu mě začal ignorovat. Rozhodla jsem se, že s ním zase uteču zpátky. To je ironie co? Utíkám od tama kam jsem utekla. Nechápu to. Potichu jsem zabalila věci. ,,Ryuu?" zavolala jsem z okna do zahrady. Po chvíli přiběhl. Viděl mě jak balím věci. ,,Co to děláš?" lekl se. ,,Balím nám kufry." sykla jsem. ,,Odcházíme" popadla jsem zavazadla a vzala ho za ruku. V tom se ve dveřích objevil Itachi. ,,Někam se chystáš?" přerušil naši cestu. ,,Musím pryč, pusť mě prosím." podíval se na mně a usmál se. ,,Ty si myslíš, že si sem jenom tak přijdeš, řekneš mi, že mám syna a pak zase zmizíš? Jsi naivní..." začal mě urážet. Chvíli jsem to poslouchala, ale potom už to nešlo. Sotva dořekl poslední narážku, jedna mu přiletěla. Myslela jsem, že se chytne za obličej ale on ne...on napřáhl ruku a oplatil mi to. Ale tak, že jsem odletěla do kouta. ,,MAMI!" křikl syn a chtěl za mnou utíkat. Itachi mu stiskl rameno. Pochopil, že nemůže. Zůstal stát, ani se nehnul. Jeho oči se zaleskly. Já ležela v rohu místnosti a chytla se za hlavu. Na ruce mi zůstala krev. ,,Au" sykla jsem a vstala. Kufr jsem nechala ležet na podlaze a postavila se přímo proti nim. Itachi ustoupil. Podívala jsem se Ryuua a políbila ho na čelo, pohladila po vlasech a řekla. ,,On už mi tě nikdy nedá." začala jsem plakat. Ryuu byl ještě malý a tak to pořádně nechápal. Nedivila jsem se, že v tom má maglajz. Věděla jsem, že když ho budu chtít vzít s sebou, byl by schopný mě zabít. Ale mu by nic neudělal. Nevím, jestli ho měl rád, ale byl to jeho syn - zachránce Uchiha klanu. Nebude trvat dlouho a vrátím se pro něj. Můj stín se pomalu ztrácel ve dveřích. Nechtěla jsem ho tam nechat, ale co jsem mohla dělat. Myslím, že kdybych se snažila si ho vzít.....byl by schopný mě i zabít. Došlo mi, že když jsem mu ho ukázala a řekla mu: je to tvůj syn, musel mít nějaké plány dopředu. Byla jsem tak blbá...co byla pořád jsem. Přišla jsem o milovaného muže a o syna.

Běžela jsem hluboko do lesa, strašně jsem se chtěla zahrabat a už nikdy nevylézt. Myslela jsem, že můj život bude krásný, že ho strávím po boku Jiraiyy, ale spletla jsem se. Brečela jsem tak moc...moje oči byly úplně rudé. Klesla jsem na zem. ,,Jiraiyo...." šeptala jsem. ,,JIRAIYO!!!!" zařvala jsem najednou a praštila sebou o zem. ,,Chie?" oslovil mě někdo. Vstala jsem. ,,Jiraiyo....mě je to tak líto....." plakala jsem. On se smál. Kousek poodstoupil - stál za ním Ryuu.....najednou..... ,,Chie? Chie?" vzbudila jsem se. Pak mi to došlo - jenom sen. Byla jsem jako omráčená. Ležela jsem, nehýbala se, přestávala vnímat.

Probudila jsem se. Všude bílo a ostré světlo. Kde to jsem? polil mě pot. Prudce jsem se posadila. Tak. Najednou se mi zatočila hlava. Zase jsem si lehla. Otevřely se dveře. Přišla sestřička i doktor. ,,Dobrý den! Tak už jste vzhůru?" smáli se. Kývla jsem. ,,Máte otřes mozku. To způsobil ten pád. Řeknete nám co se stalo?" zamyslela jsem se. ,,Uklouzla jsem a praštila hlavou o futro." znovu jsem se chytla za hlavu. Doktor něco sepsal a pak odešel. Sestřička ho následovala, ale potom se ještě vrátila. ,,Máte tu návštěvu!" usmála se. Sotva odešla, ve dveřích se objevilo něco velkýho a bílýho. Nebyla jsem si jistá, že je to tem koho myslím, vlastně...co by tady dělal?? Moje oči začaly zaostřovat. Bílá, červená.... ,,Jiraiyo?" hlesla jsem a začala jsem se opět cítit provinile. ,,Chie?" usmál se. Opravdu to byl on. Přišel blíž. Já se schovala pod přikrývku a začala potichu brečet. ,,Chie vylez." prosil a odhrnoval deku. Trhla jsem sebou. Nepřestal. Dál se snažil. ,,Běž pryč!" vyháněla jsem ho a chtěla mu tak ušetřit trápení. ,,Já tě mám pořád rád..." řekl po chvíli ticha. Začala jsem brečet ještě víc, tentokrát už nahlas. Znovu odkryl peřinu. Nebránila jsem . Ležela jsem schoulená do klubíčka, otočená k němu zády. Chytl mě za rameno a otočil mě. Otřel mi slzy. Ale ten pláč se nedal zastavit. Chytl mě za ruku a snažil se mě posadit. Objal mě. Za chvíli měl promočenou celou hruď. Stále mě držel. Najednou mi něco kaplo na krk. Byla to jeho slza. Napřímila jsem se a podívala se mu do očí. ,,Já.... já jsem....strašně blbá...." řvala jsem. Znovu mě obejmul. ,,Odpusť mi," šeptala jsem. Neřekl nic. Ucítila jsem další slzu. ,,Miluju tě," snažila jsem se to aspoň trochu urovnat. Ještě víc mě stiskl.

Asi za půl hodiny jsem se uklidnila. Všechno jsem mu pověděla. O Itachiho facce, o tom jak mi nechtěl dát Ryuua. Prostě všechno. To co jsem cítila se nedá popsat. Jiraiya jenom hleděl. Pořád jsem si jenom nadávala a zpytovala svědomí. ,,Vezmeme si ho zpátky." řekl nakonec. V tohle jsem nedoufala. Myslela jsem, že mě odkopne, protože přece jenom jsem hrozná kráva. Seberu mu syna.....uteču.....zase se vrátím. Mermomocí jsem chtěla vrátit čas, aby byla ta doba, co mě Jiraiya podváděl a já ho mlátila polštářema. Lehce jsem se usmála. Políbil mě na čelo, lehl si na postel a položil si mě na hruď. Hladil mě po vlasech a já pomalu usínala. Zase po dlouhé době jsem se cítila v bezpečí. Stačilo mi, že jsem s ním, zase cítím jeho vůni....jenom Ryuu mi teď chyběl. Zase jsem si na něho vzpomněla. Co asi dělá?? Jak se má? Strašně se mi chtělo zase utéct. Musím ho dostat zpátky!! slíbila jsem si. Lituji dne, kdy jsem potkala Itachiho. Teď mi došlo jakou jsem kdysi udělala hloupost, když jsem tuhle samo větu řekla Jiraiyovi. Přitiskla jsem se na něj. ,,Nikdy jsem nemilovala nikoho víc a ani nebudu."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 27. února 2009 v 22:48 | Reagovat

To je drsny, ale to neznamena, ze se budes ulejvat =D pis dal, zajima me to =D

2 )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ )·´`·.(*·.¸(`·.¸hElEcInkAlOli(pOp)¸.·´)¸.·*).· (>3) ^.^ | E-mail | Web | 28. února 2009 v 12:22 | Reagovat

1.díl? xD ae super díl další :D

3 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 28. února 2009 v 14:37 | Reagovat

á to je tak krásný...

4 Deny Deny | Web | 28. února 2009 v 16:19 | Reagovat

dobřeeee ty xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama