Jiraiya´s lover 1.díl - ,,povedený" den

12. února 2009 v 20:07 | Chie Oro Sasu Uchiha |  Jiraiya´s lover

Probouzím se. Už se dávno rozednilo. Pomalu otevírám oči. Ležím mu na hrudi a on má své vlasy omotané kolem mně. Asi ho miluju. Je tak sladkej. Sice je o hodně starší než já....ale mně to vůbec nevadí. A navíc...myslím, že je na mladší.



Vypadá spokojeně. Ještě spí. Cítím jeho objetí. Opatrně si sednu na a jenom ho pozoruji. Někdy přemýšlím, jestli se mi víc líbí on nebo jeho vlasy...nebo jeho...ehm...no...jo. Je vážně dlouhý.....

Pomalu otvřel oči, zívl a podíval se na mně. Usmál se a uvedl obočí. Pokaždé, když mezi námi k něčemu dojte, mám komplex. Bojím se, že mi řekne, že by tu vedle sebe měl raději nějakou vnadnější a štíhlejší dívku, protože moje prsa jsou poněkud menší. Člověk, se kterým bych si je moc ráda vyměnila je moje kamarádka Yumi, která vypadá trošku jako Tsunade a ona je tak blbá, že ty svoje nechce!! Na chvíli jsem se zamyslela. ,,Chie?" oslovil mně najednou. Opět jsem na něj obrátila pohled. ,,Vím, že už asi musíš do školy, ale....." pozvedl obočí. Jeho návrh mně vůbec nepřekvapil, protože takhle to dopadlo pokaždé. Hlavně jsem se tím vždy ujistila, že se mu líbí spíše ,,plnější" tvary.


Asi za půl hodiny jsem už opravdu musela do školy. Vůbec se mi ale od něho nechtělo. Vstala jsem a oblékla se. Potom jsem znovu přišla k posteli a chtěla ho políbit. Když jsem se ale k němu nahnula něco jsem viděla - mám kekkei genkai, které ještě neumím moc ovládat, vidím lidem do mysli, vím co si myslí - slastně se usmíval a nechal se políbit. Potom až už jsem odcházela mi to teprve docvaklo. To nevypadalo jako já! Říkala jsem si v duchu. ,,Kdo je ta nahá bruneta?" otočila jsem se a křikla. Zčervenal. ,,Co? O...o čem to mluvíš?" koktal. Jak si to jako představuje?? Napřed já..... a hned po TOM... ona?? Najednou mi zapípal mobil. Byl nejvyšší čas jít, jinak bych nestihla autobus. Pochopil, že jsem se urazila, ale nějak si s tím nelámal hlavu. Jak vždycky říkal. ,,Když se mnou chceš být, musíš počítat s tím, že to nebudeš mít jednoduché. Protože já.......jsem Jiraiya."



Sotva jsem přišla na zastávku, přijel autobus. Pořád jsem musela myslet na tu holku. Měla jsem pocit, že už jsem ji někde viděla. Ano! Měla jsem pravdu. Právě nastupovala. Byla to krásná štíhlá dívka. ,,Hele, kdo to je?" dloubla jsem do Yumi, která seděla vedle mně na sedadle. ,,To je Lucy." odvětila. Lucy, Lucy, kde já jsem to jméno jenom slyšela?? ,,No jasně!" křikla jsem přes celý autobus. Samozřejmě se všichni otočili. Já jsem se jenom nevině usmála. To je ta co se tahá s Orochimarem! Došlo mi. Ani jsem se jí nedivila. Orochimaru byl docela pěknej a ten jazyk by se dal docela využít. ,,Jabloňského, příští zastávka......" hlásil automat v autobuse. To byla moje zastávka. Vystoupila jsem a štrádovala si to rovnou ke škole. Ta holka šla za mnou. Mohla být tak stará jako já. Nějak jsem se ní nezabývala.



V osm začalo vyučování. První hodina - matika. Ouvej. Řekl si snad skoro každý. Tu učitelku neměl nikdo rád. Vždycky měla hodinový proslov. Vešla do třídy a hned za ní se přiřítil třídní. ,,Dobrý den" pozdravil nás. Všichni jsme měli ,,ohromnou" radost, že přišel, ale zase to bylo lepší než matikářka. ,,Budete mít novou spolužačku. Jmenuje se Lucy." pokračoval a ukázal ke dveřím. Byla to ona. Ta Lucy, co na ni dnes ráno Jiraiya myslel. Zatnula jsem pěst a pokřivila obličej. ,,Je ti něco?" ptala se Yumi, která mně už dobře znala a tak věděla o všech mých obličejích, ale přece jenom jí něco nesedělo. Lucy si sedla na do volné lavice, která byla pře uličku od Yumi. Celý den proběhl tak nějak normálně, až na to, že všichni kluci ze třídy po té nové pořád jenom slintali. Kdyby si ji ráno Jiraiya nepředstavoval nahou, možná bych se s ní začala taky bavit. Zazvonil zvonek - konec poslední hodiny.



Vyšla jsem s Yumi na chodbu. ,,Jé podívej, myslím, že tady na tebe někdo čeká." Ukázala kamarádka na chlápka s bílými vlasy. ,,Nikoho nevidím" zakřičela jsem tak hlasitě, aby to slyšel. V polovině cesty se ode mně Yumi odpojila, protože šla s ostatními na oběd.


,,Ahoj" pozdravil mně Jiraiya a políbil mně na tvář. Uhla jsem na důkaz toho, že jsem na něj ještě pořád naštvaná. Otočila jsem se a chtěla odejít. ,,Chie?!" zavolal najednou někdo. Byla jedna učitelka z přízemí. Ukázala, abych šla k ní. ,,Máš moc pěkného otce. Nemá telefon?" zeptala se, když jsem došla a hodila na něj oko. ,,Má" usmála jsem se. Učitelka byla evidentně v sedmém nebi. ,,Stejný jako já." Pokračovala jsem. ,,A není to můj otec." dodala jsem při odchodu. Když jsem míjela Jiraiyu chytla jsem ho za ruku a táhla ven z budovy. Venku jsem ho zase pustila. ,,Počkej!" snažil se mně zastavit. ,,Jdu domů." sykla jsem. Jiraiya se začal smát. Napřed jsem si toho nevšímala, ale pak mi došlo proč to bylo - bydlím totiž u něj.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rin-chan Rin-chan | E-mail | Web | 12. února 2009 v 20:49 | Reagovat

Jaj to je mazéééééc :-D to se mi libi, dalsi dil :-D

2 Deny Deny | Web | 13. února 2009 v 15:25 | Reagovat

dobře ty jo xDDD

3 Lucy Oro Oro Lucy Oro Oro | Web | 13. února 2009 v 15:46 | Reagovat

jůůůj.... to je boží..

4 YukiRa YukiRa | Web | 27. května 2009 v 15:57 | Reagovat

Mě sse to taky mocinky líbí... sice to už tu je dlouho, ale to neva, že si to čtu teĎ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama