"Proč?"

24. dubna 2018 v 9:39 | Chie |  Příběhy
Nejdůležitější otázka. Když si tohle přečtu, hned mě napadne "Proč?". To je totiž otázka, kterou jsem si pokládala hodně často. Dneska, i přes to všechno, co se stalo, si ji už nepokládám. Nevěřím, že se věci dějí "z nějakého důvodu", ale prostě se dějí, takže otázku "Proč právě já?" už si nepokládám. Někdo to totiž být musí. Když vidíte ve zprávách, že někoho zasypala v hotelu lavina a umřela tam celá rodina, taky si přeživší říkají, proč se to stalo právě jim, ale vy jenom sedíte a sledujete to. Až se ty špatné věci začaly dít i mě, uvědomila jsem si, že tato otázka, pro mě nejdůležitější otázka, kterou jsem si často pokládala kvůli malichernostem, je zbytečná. Děje se spousta špatných věcí spoustě dobrým lidem.

Loni v dubnu mi umřel kamarád. V prosinci mi umřel táta. /dlouhá odmlka než začínám psát dál/ Byl to asi ten nejhorší den v mém životě. A pořád mě napadalo to "Proč?!" A i když jsem na začátku psala, že si tuto otázku už nepokládám, přesto se jí ani dnes často neubráním. Nikdy jsem na ni ale nenašla odpověď. Napadá mě jenom: prostě proto. Univerzální odpověď na všechno. To je prostě lidský život. Špatné věci se dějí, ale dějí se i ty dobré a na ty musíme myslet, abychom se nezbláznili z těch špatných. Z těch, které se nevyhýbají nikomu.
 

Chci být víc než "blbá" prodavačka

4. prosince 2017 v 9:43 | Chie |  Příběhy
V dnešní až době příliš řešíme, jestli je někdo homosexuál, jestli je bílý nebo černý, bohatý nebo chudý. Ale je tu mnohem triviálnější problém, který nám přesto činí spoustu problémů - neumíme se chovat sami mezi sebou.
Nikdo není nadřazený nad nikým. Chápu, jsou Vánoce, všude jsou shon a všichni jsme nervózní. Každý spěchá, je naštvaný a podrážděný už od rána, ale to, že přijdete do obchodu jako zákazník, ještě neznamená, že prodavačka je nějaký poskok, na kterého můžete křičet.

Většina z vás při vstupu do prodejny ani nepozdraví. Když se pak chcete na něco zeptat, zařvete na ni "Co to dělá?!" bez jakékoliv slušné formulace. Vám je to jedno, ale ona to poslouchá celý den skoro od každého. Stejně jako to, že vlastně v práci nic nedělá. Každý v práci něco dělá. Žádná práce není ostuda, není jednoduchá a každá je svým způsobem náročná. Každá.

Myslíte si, že přijdete do obchodu a vybijete si zlost na "blbé" prodavačce, protože vás naštval šéf, ujel vám autobus, ohodilo vás auto, nebo jste udělali nějakou strašnou botu, za kterou vás někdo seřval. Prodavačka, která vás obsluhuje, vám nic neudělala. Ráda vám pomůže, ale člověk někdy ani nemá náladu, když se k němu ostatní chovají podřadně.

Až budete zase někdy prodavačce nadávat, že "tady na té krabici měl být teda jako lístek v češtině!" a dívat se na ni spatra, myslete na to, že ona dělá svoji práci. Dělá ji tak, jak nejlépe umí. Má své práce dost, ona totiž nečeká, až přijde nějaký rýpal, aby jí mohl říct "co jste to za prodejnu, že to nemáte?!!".

Lidi, naučte se trochu chovat k ostatním okolo vás. Slova jako "dobrý den" nebo "děkuji" přece ještě nikoho nezabila. Chovat se slušně není těžké, ale je třeba si uvědomit, že jsme si všichni rovni. Že prodavačka není hloupá a podřadná, i když se tak na ni možná díváte.

Já jsem částečně prodavačka. A setkávám se s lidmi, kteří se na mě dívají jako na poskoka. Někteří čekají, až nebudu něco vědět, aby pak mohli s nosem nahoru odejít a dívat se na mě spatra.
Naštval vás šéf? Odřeli jste auto? Vyplnili jste špatně důležitou smlouvu? Myslete na to, že prodavačka v obchodě za to nemůže. Neurážejte někoho, koho neznáte. Kdo třeba může mít větší vzdělání, než vy.


Někteří z vás se teď smějí "co může mít prodavačka/zedník/pošťák za problémy?". Každý je má. Všichni v práci běháme, pracujeme fyzicky nebo psychicky. Každý má problémy. Práce se nedělí na lepší a horší, tak na to myslete.

Ptáček se stříbrnými pery aneb Co mě zrovna napadlo

15. srpna 2017 v 10:26 | Chie |  Příběhy
Zdravím, dlouho jsem se neozvala - není moc času a ani nálada psát něco delšího. Občas mě to ale chytne a tak napíšu nějakej kousek. Nahromadím na "papír" myšlenky, co mám zrovna v hlavě. A tady je jedna z nich.


KOLTIM
Poletoval kolem mě. Létal okolo a jak tak rychle třepetal křídly, vlající vlasy mě lechtaly v obličeji. Byl šťastný. Nikdy jsem ho ven nepouštěla na tak dlouho, protože čím častěji létal, tím rychleji stárnul. Koltimové jsou už prostě takoví. Ten, co poletoval kolem mě, měl nádherná tmavě modrá křídla protkaná jemnými stříbrnými pery, takže když jimi třepotal ve vzduchu, stříbrný prášek odlétal všude okolo a hromadil se na zemi. Můj malý ptáček se na mě díval černýma očima usazenými na hlavě barvy světlého kovu. Po asi hodině letu se jako obvykle vrátil ke kleci, ale tentokrát byla její dvířka zavřená. Tentokrát se můj malý opeřený kamarád do klece nevrátí. A už nikdy jindy. Přišel jeho čas, a já mu dala příležitost zemřít nespoutaně. Ještě chvíli kolem mě poletoval, teď už mnohem klidněji a rozvážněji, jako by ho už opouštěly síly. A pak pomalu přestal mávat křídly a snesl se mi do dlaně. Sklopila jsem hlavu, podívala se na něj a slza, která mi unikla z oka, dopadla vedle něj. Byl konec, ale přesto se tu někde rýsoval život. V kleci byla schovaná tři malá stříbrná vajíčka, ze kterých budou po vylíhnutí stejně krásní koltimové, jako byla jejich matka.
 


Lesní žínka

21. dubna 2017 v 23:34 | Chie |  Příběhy
Přidávám básničku, která je splácaná na koleně a založená na jednoduchých rýmujících se slovech :D. Ale já mám na básničkách ráda to, že si v nich může každý vyčíst, co chce :)


Běžela lesem, utíkala,
přemýšlela, kde se vzala
ta překrásná vidina
co vzpomínkou se prolíná.

Běžela lesem, utíkala,
hledala štěstí,
hledala ho sama.

Minulost se vrací zas,
z lesa šeptá známý hlas -
"Utíkej, co ti síly stačí,
utíkej, kam se cesta stáčí,
běž svému štěstí vstříc
a přijď nám zase říct,
proč je život krásný dost
a stejně žije v něm zlost."

Běžela z lesa, utíkala,
svoji cestu dobře znala,
každý měsíc o úplňku,
lesní žínka přes skulinku,
hledá cestu do světa,
kde láska čeká veliká.




Život je jako květina

16. dubna 2017 v 21:21 | Chie |  Příběhy
Život je jako květina,
pomalu roste
a po čase umírá.

Než dojde plného rozkvětu,
vzdálí se nadobro tomuto světu.

Odejde do svitu měsíce,
z jehož světla blednou líce.

Zbývá jen málo vzpomínek
a v tvých očích žádný plamínek.

Žádná jiskra, barva, hlas,
co zůstane tu po nás?

Vzpomínka na květ v rozpuku,
co odešel bez jediného zvuku.
Vzpomínka na květ, co odletěl v dál,
jemný větřík tenkrát vlál.




Spřátelení

12. dubna 2017 v 20:23 | Chie
Diplom pro Sayuriko za spřátelení blogů :)


Dostihy

9. dubna 2017 v 17:52 | Chie |  Příběhy


Dostihy. Závod zástupců bohatých rodin o slávu, moc a čest. O vítězství přinášejícím trofej - bohatou nevěstu, dceru mocného vládce, která šampionovi přinese vládu nad městem. Tou trofejí jsem byla já.


Modrý elf

11. března 2017 v 11:32 | Chie |  Příběhy

Člověku se někdy ve snu přihodí hodně různých a často divných věcí, ale nejhorší je na tom to, že i když se to ráno zdá jako hloupost, v noci to člověk prožívá a veškeré emoce snad opravdu cítí. I strach. Tenhle krátký příběh byl taky sen a i když byl krásný, na konci jsem se docela bála. Smějící se

Vlkodlak 4. díl

9. března 2017 v 11:11 | Chie |  Vlkodlak


Loveless

7. března 2017 v 8:01 | Chie |  Novinky/oznamy
Loveless - krásná báseň z Final Fantasy, kterou recituje Genesis Rhapsodos. Anglický dabér má perfektní hlas a mně se teda moc líbí ten jeho přednes, Genesis to hrozně prožívá.

Ve videu i pod článkem jsou slova.


Kam dál